Sedem psychopatov

Jednoho (tady spíš každého jednoho) při námětu i při sledování Sedmi psychopatů napadne jméno Quentina Tarantina, ovšem ten se za prvé nikomu nevysmívá a za druhé jeho dialogy i postupně budované scény jsou navzdory povrchní podobnosti vystavěné jinak než McDonaghovy. McDonagh je i přes neotesanost svých postav evropský intelektuál, který viděl spousty filmů (to Tarantino taky), přečetl kvanta divadelních her, přelouskal moře knih a očividně prošel klasickým vzděláním, což dává jeho postavám v Sedmi psychopatech punc jakési paradoxnosti. Jsou to drsní gangsteři, nelítostní zabijáci, protřelí podvodníčci, ale zároveň v jejich vyjadřování poznáváte vzorce uvažování humanitních vysokoškolských studentů při zuřivých debatách nad pivem či panákem v ranních hodinách. A na jisté paradoxnosti, pohybu na hranici čistého experimentu a sofistikované pocty, chytrého a banálního Sedm psychopatů staví (soudě dle nelichotivých místních hodnocení) mnohem více než relativně čitelný McDonaghuv snímek V Bruggách. PS: McDonagh není žádný laciný napodobitel Tarantina, ale jeden z nejrespektovanějších současných dramatiků... to jen tak pod čarou pro některé místní ignoranty. ;) Více na Poznámkách. (23.08.2015)

Okázalá snaha o novodobého Bartona Finka, kdy je disfunkčnost celku stavěna nad vypravěčskou atraktivitu. To, co se Coenům povedlo perfektně skloubit, McDonagh se ctí nezvládá a tápe. V důsledku ale neprůstřelný film, protože i nuda je zde stavěna do pozice chtěného prvku. Po přesně konstruovaných Bruggách a divadelnímu Panu polštáři značné zklamání. (02.12.2012)

Martin McDonagh sa po štyroch rokoch vrátil v plnej sile. A že už veru niektorým z nás jeho neobvyklá vetva britského humoru chýbala. Tentoraz sa znovu spolčil s Colinom Farrellom, pána Gleesona zamkli doma a rozhodli sa natočiť ďalší film, v ktorom by sa mohla aspoň po väčšinu času tváriť znudene (a že mu to veru ide). Tentoraz však skôr z prozaickejších dôvodov, ktorých jednotným menovateľom je alko... No a preto na scénu vstupuje naša partia psychopatov, aby sa Marty už tak nenudil a dopísal svoj scenár. A že ich je požehnane: vrah stredných a vyšších štruktúr taliansko-americkej mafie a yakuzy, miestny šéf taliansko-americkej mafie, profesionálny únosca psov, sériový vrah so záľubou v králikoch, mierne strelená Martyho priateľka... či samotný Marty. Scenár filmu je poskladaný možno trochu komplikovane, ale je zaujímavý a ani v najmenšom nie je divný, ako sa vás niekto snaží presvedčiť. A nevadili mi ani snové scény, ktoré nie sú pre buzíkov. Howgh. (31.05.2013)

První, co mě napadlo po doznění závěrečných titulků bylo "Tak tohle bylo ONO?" V hloubi duše jsem věděla moc dobře, proč se shlédnutí obávám jako čert kříže.. Je to přestylizované, překombinované, "převrstvené", přetarantinované. Srovnání s Tarantinem je bohužel skutečně na místě a to u mě znamená více otravných povzdychů a protáčení očí v sloup. Na druhou stranu.. první polovina je vážně jízda s nádechem originality, která o to víc potěší právě proto, že si dělá srandu z vyždímaných hollywoodských scénářů a zároveň sama ze sebe. Farrell je sympaťák a Abbie Cornish bylo až trestuhodně málo, zbytek obsazení mnou nijak nehnulo. Zhruba ve druhé polovině se film přehoupne do nudného kafrání v poušti, které paradoxně zdárně vystihl svou hláškou Billy - Rockwell ("No shoot-outs, no pay-offs. Just human beings talking." - "What, are we making French movies now? That sounds like the stupidest ending."). Škoda, snad kdyby se autor zaměřil více na hlavní příběh, než na linie okolo a snahu vymyslet kultovní hlášky století... (Mimochodem, ta vyšla vniveč). (22.04.2013)

I přes kvalitní herecké obsazení, záplavu černého humoru a dobrý hudební doprovod mi tahle podívaná tak úplně nesedla. Snad je to tím, že mě moc nebavil zvláštní děj, u něhož jsem občas tápal, co je "skutečnost" a co "jen" scenáristova fantazie - místy mi to prostě přišlo jako divný bizar, který mi není moc po chuti, a jehož smysl moc nechápu, byť se filmu nedá upřít obstojný díl zábavnosti - smál jsem se dost a dost, ale celkový dojem je stejně hodně rozpačitý. Snad je to i některými hereckými výkony - například zestárlý Christopher Walken mi tam herecky vadil fakt hodně, a i někteří další herci ve mně vyvolávali občas pocit, že sleduji výrazně povrchnější a hloupější film, než to je ve skutečnosti je (což zde píšu hlavně při vědomí kvalit, které nesl McDonaghův předchozí snímek V Bruggách, který živí mou víru, že i Sedm psychopatů je filmařsky dosti výjimečný počin, který stojí za zhlédnutí. A to v mém případě už dvakrát za sebou, přičemž podruhé se mi asi líbil o dost víc než prve). Snad je to i tím, že většina postav zde nemá příliš hereckého prostoru, a poté, co splní svou epizodní úlohu v ději, opět mizí ze scény, což na mě působí jakýmsi až estrádním - a laciným - dojmem. Důvod, proč je zde tento film v modrých barvách, spočívá podle mě v tom, že se mu nepodařilo vybalancovat rovnováhu mezi žánry, s nimiž pracuje, a tak často sklouzává k trapnosti a nudě - avšak kdo nic neriskuje, nic nezkazí, a proto za mě stejně režisérovi palec nahoru za odvahu přijít s něčím jiným. (27.11.2012)