Sedem psychopatov

Od Martina McDonagha som ešte nič nevidel a po tomto filme už mi je jasné prečo. Netvrdím, že jeho filmy nie sú kvalitné (vlastne som ich nevidel), ale Sedem psychopatov ma od neho moc nebavilo. Zaujala ma predstavovačka a celkom aj príbeh. Herecký to bolo dobré obsadené a ani strih niekedy nebol zlý, ale väčšinou je s toho guláš, ktorý ako celok moc dobre nefunguje. Niektoré časti ma bavili, iné zas nudili. Siedmim psychopatom som na chuť síce neprišiel, ale ten štýl sa mi páči a zrežírované je to dobre. 65% - 3* (05.04.2013)

Tak nějak jsem si naivně myslel, že tohle bude pohodička film. Nečekal jsem, že originalita maximálně přebije nějakou stálost samotného filmu a ve výsledku já nebudu vůbec vědět, co si o filmu myslet. Sedm psychopatů je divnej film. Má plno skvělých nápadů, ale těžce se do příběhu dostává. Colin Farrell je jediná relativně normální postava ve světě sedmi psychopatů a nějak mi příjde, že se v té své roli ztrácí. Je ironií, že člověk, který se léčí z chlastu pak hraje starýho Irskýho alkoholika. Snad mu tahle nálepka nevydrží až do smrti. (25.04.2013)

Sedm psychopatů je opravdu psychopaticky překombinovaný snímek, což možná pro spoustu diváků bude docela nestravitelné. Herecké výkony jsou skvělé a to bezesporu u všech zúčastněných. Výběr herců se opravdu povedl - Sam Rockwell, Christopher Walken, Woody Harrelson a Tom Waits působí jako praví psychopati. Pobavila mě i malá role veterána Harryho Deana Stantona. V neposlední řadě chválím vhodně zvolený soundtrack. Na režisérův úctyhodný počin V Bruggách to sice nemá, ale pořád je to velmi zábavná podívaná. (12.12.2012)

Vizuál byl každopádně na pětihvězdu, ale že bych se u Sedmi psychopatů mohla potrhat smíchy, tak to tedy ne. Určitě je originální svou explicitou v násilí, kterou pojal Martin McDonagh s komediální nadsázkou i když té červené barvy tam bylo na moje gusto trochu víc, ale asi to k tomu patří. Moje pocity byly tak trochu sinusoidový, protože tam byly pasáže opravdu výborný, ale střídaly se s těmi nudnějšími, které mě dvakrát nesedly. Velkým plusem filmu je bezkonkurenčně tentokrát Sam Rockwell, který zastínil i mého oblíbence Colina Farrella. Mimo jiné jeho smějící se kukadla (a to nemluvím o jeho čepici) jsou kouzelný. A Christopher Walken, který začal svojí kariéru v roce 1951 si svou roli zahrál taky skvěle. Byla tam spousta suprových hlášek, ale můj výsledný dojem to stejně nezachránilo. (12.01.2013)

Když se před časem v kinech objevil snímek V Bruggách, jednalo se o vzácný případ, kdy se filmová kritika shodla s filmovými fanoušky na mimořádných kvalitách díla a zrodil se film, kde v úzké symbióze funguje jak zábavná složka filmu v podobě černohumorné gangsterky s charismatickými postavami z podsvětí, tak i dramatická existenciální rovina, která posouvá tenhle kousek až k oblasti filmového artu. Jméno režiséra se stalo pojmem a jeho ego očividně posílilo, protože Sedm psychopatů je na první pohled ambiciózní kousek, ze kterého sebevědomí a očekávání úspěchu jen čiší. Jenže na rozdíl od Brugg tady funguje pouze první rovina - rovina ujeté kriminálky s bizarní motivací (anti)hrdinů, děsně cool postav a černého humoru založeného na násilí. Sedm psychopatů se veze na vlně, kterou v 90. letech odstartoval fenomenální úspěch Pulp Fiction. Martin McDonagh vlastně natočil film tarantinovější než sám Tarantino. V Bruggách zasadil své postavy do reálného prostředí a obdařil je logickou motivací, tady jde na první pohled o umělý scénáristický konstrukt, kde to skřípe a drhne, kam se podíváš. Samozřejmě pokud všechny postavy představují ukázkové psychopaty, můžete všechny scénáristické kotrmelce a přešlapy omluvit tím, že od bandy psychopatů se přece nic jiného čekat nedá. Ale s touhle berličkou se nespokojím. Hrátky s žánrovými pravidly předvedl na mnohem kultivovanější úrovni už Altman ve svém Hráči, takže nemám důvod s hodnocením jít výš než na 2* - a to se snažím narozdíl od komentáře v hodnocení Sedm psychopatů nesrovnávat s Bruggami. A naopak se snažím tenhle film vnímat výhradně jako komedii, protože v poloze dalších dvou žánrů, tedy krimi a dramatu, osudově selhává. Martin McDonagh si sice ani tentokrát neodpustil pokus o scénu s myšlenkovým přesahem, ale vzhledem k celkovému charakteru dílka působí spíš cizorodě a bez katarze - viz završení životní pouti zabijáka Vietkongu. Celkový dojem: 45 %. Pokud ale máte rádi hlášky, prostřelené hlavy a přehrávající dobře se bavící herecké hvězdy, nebudete zklamáni a můžete jít s hodnocením výrazně výš. (12.02.2013)