Usagi doroppu
Bunny Drop
Obsahy(1)
Příběh o soužití sedmadvacetiletého, svobodného a pracovně značně vytíženého Daikichiho a šestileté dívenky Rin. Ti dva se poprvé potkají na pohřbu Daikichiho dědečka, kde se Daikichi dozví, že malá Rin je dědečkovo nemanželské dítě - a tedy Daikichiho teta. Otráven přístupem své rodiny, ve které se nikdo nechce o Rin postarat, se Daikichi rozhodne vzít si ji k sobě sám a přes noc se tak vlastně stát svobodným otcem. (Sykon)
(viac)Videá (2)
Recenzie (23)
Velmi dojemný a ukrutně milý příběh o vztahu mladíka k cizí holčičce Rin. Snímek zábavnou i vážnější formou skvěle nadhazuje téma konfliktu výchovy prcka s náročnou prácí, mimo to i přístup okolí a zejména rodiny k celé situaci - nepochopení a nedůvěra ve schopnost nového "otce" postarat se o dívenku je obrovské a trvá dlouho, než se situace stabilizuje. Upřímně mi ve filmu dost vadily ty snové sekvence, ale celkově jde o velmi příjemný kousek vhodný zejména pro jedince jež mají slabost pro roztomilé malé caparty. No řekněte, jak byste se zachovali vy v dané situaci? Já bych pravděpodobně té roztomilé holčině taky neodolal a učinil to samé, ač je otázka, jak by to celé dopadlo :-) ()
Na to, že sa ústredná mužská postava o nikoho predtým nestaral, tak sa zhostil úlohy opatrovníka veľmi zodpovedne. Sfilmovaná verzia sa mi páči viac než anime. Kenichi dodal Daikichimu čaro a vdýchol emócie. V anime mi chýbali tie scény, ktoré ma vo filme rozosmiali či dojali. Patria tam napr. strasti pri hľadaní škôlky, dlhšia konverzácia s malou, či keď si písal s biologickou matkou. Rovnako aj, keď ho dojalo počuť, že malá ho vníma pozitívne, tak ma to tiež dojalo. Taktiež, cítiť tú bezradnosť pri zápletke, čo je skoro na konci, je tiež to, čo mi v anime chýbalo. A ukázal emocionálnu zrelosť, keď na ňu nekričal ani nepotrestal a len bol rád, že je v bezpečí a objal ju. ()
Prijemny pohodovy film o spoluziti slobodneho mladika Daikiciho so sestrocnym dievcatkom Rin bez nejakych citovo vydierackych scen, kedze tu nikto nezomiera a ani sa pribeh nijak necakane neskomplikuje. Dokonca aj linia s biologickou matkou Rin je odbavena dost narychlo. Slabsi mi pripadal uvod, kedze sa v nom riesila hlavne prakticka stranka spoluzitia Daikiciho a Rin, namiesto ich postupneho zblizovania, ktore prebehlo tak nejak automaticky od prvej chvile, ked sa stretli. A tiez ma mrzelo, ze väcsi priestor nedostala romanticka linia medzi Daikicim a vdovou s ktorou sa zoznami behom filmu. Ale chapem, ze film mal byt hlavne o Daikicim a Rin a o tom ake tazke je samostatne vychovavat dieta. Je to evidentne riadna drina, ktora ale stoji za to. 7/10. ()
Roztomilý snímek, kde Ken-iči Macujama nehraje nějakýho pošahance, ale normálního hodného člověka, a moc mu to tak slušelo. Přiznám se, že anime jsem neviděla, ani nečetla mangu, ale vůbec mi to nevadí. Film mi bohatě stačí, protože jsem si ho opravdu užila. Velmi přirozeně bylo vykresleno soužití malého děcka a člověka, který doteď nebyl za nikoho zodpovědný. Provázelo to chmury, nepochopení, láska i veselé chvilky. Všechnu tu námahu, radosti i strasti jsem si s nimi prožila a užila. Pozitivně na mě působily i chvilková Daikičiho zasnění, německá hudba, tanec. Nádherné odtržení od reality. Nic náročného, nic zběsilého, nic napínavého to není. Je to obyčejný příběh o dvou lidech, kteří se mají naučit spolu žít pod jednou střechou. Nenudili mě. Lepší 4*. A Titulky... ()
Budu srovnávat s anime, protože jsem se na hranou verzi koukl jen díky tomu, že se mi líbilo. Jedenáctidílné anime má zhruba stejně obsahu jako dvouhodinový film, došlo tedy k jistému zahuštění... Zároveň s ním ke zvážnění a výběru povětšinou serióznějších témat a zreálnění postav (jakkoli třeba sestra byla v anime výrazně zajímavější, ostatní, zejména matka Rin, mi zde přišli uvěřitelnější). Vyprávěné hodnoty jsou stejné, příběh nedoznal proti anime změny, jen se více od povrchního extrémního navozování nálady soustředí na důkladné vysvětlení všech motivací. Paradoxně, protože je to menší náladovka, hodnotím o něco hůře. ()
Galéria (4)
Fotka © Showgate
Reklama