Láska v hrobě

Překopíruju, co jsem si poznamenal na Fejsíčku, aby se sociálně-pracovní ex-kolegové mohli nahuběmletím v teoretické rovině předhánět v produkci velkookých řešení. _____ Tak se nám urodil další kontroverzní dokumentární matrošek od jednoho z, řekl bych, nemála "lehce" posedlých českých dokumentaristů, který, pokud jsem to dobře pochopil, v rámci "syrovosti a umění"... Nechal oba protagonisty postupně chcípnout na ulici jako psy - ačkoli měl několikrát možnost ze své pozice nějak intervenovat (naopak jsem pojal podezření, že jim ještě přihoršoval honorářem v podobě vodečky, čůča, či Startek). Smrt dvou wohnoutů je sice furt jenom smrt dvou wohnoutů, a i bez dokumentu by nepožili (o moc) dýl, ale stejně - "kam ta společnost jako spěje, ty krávo?" _____ Autoři museli vědět, že ona umírá na raka, nebo něco takového, že on je v poslední fázi chlastání, a že vzájemným oddělením ztratili oba poslední poutu a vůli k žití - ačkoli bylo v jejich silách znovu je spojit. _____ Pozn. zajímavé, že jim asi vadilo před kamerou šukat, ale už méně vysrat ranní průjem do kýble. _____ Evidentně platí nová rovnice: 2 lidské životy < Český lev. Já nic, já muzikant, já to jenom točím... Nesoudím - jen konstatuji... bez zasraných růžových brejlí. _____ Akademicko-cynicky řečeno, pan autor se zachoval v souladu s evolucí: pro mě sláva, po mě potopa. (05.01.2014)

Najela jsem na dokumentární vlnu a věděla jsem, že tohle mi padne do noty. Jana a Jan jsou úžasně specifické postavy, které mají na výsledném dojmu lví podíl. Vondráček režíruje citlivě, ale také na hraně, v některých momentech má člověk chuť odvrátit oči. Bylo to nervy drásající, drsné, syrové, avšak i lidské. U dívání mi bylo smutno a film budu asi ještě dlouho vyhánět z hlavy. Ale mám o čem přemýšlet. (27.02.2014)

Režisér filmu David Vondráček se předem snaží vymezovat proti tomu, aby bylo na Lásku v hrobě nahlíženo jako na cynický voyeurismus, protože asi sám cítí, že jeho film má k takovémuto chápání hodně blízko. Láska v hrobě by se taky dala označit jako klasická freak show, chápana jako pohled na něco odlišujícího se a zároveň atraktivního. Vondráčkův postup je veskrze pasivní – nesnažil se nějak ovlivňovat hlavní aktéry, pouze se snažil pochopit jejich pohnutky a motivy, což jistě slouží k dokumentární cti filmu. Prostor filmu je plně věnován páru bezdomovců (Jana a Jan), který přebývá na zpustlém strašnickém hřbitově, a sleduje jejich životní osudy. Konečný materiál sestříhaný do finální podoby filmu se nese v lehkém duchu a snaží se vyhýbat závažným otázkám týkajícím se tématiky lidí bez domova. Máme možnost sledovat scény, kde se mísí humor s lehkou dekadencí (Jana se koupe v neckách mezi zarostlými pomníky a Jan si u toho hlasitým chraplákem prozpěvuje „… a ta kráska ze snu procitá…“; Jana představuje obyvatele hrobky, kde s Janem bydlí, přičemž svůj výstup zakončí slovy „… a pak jsme tu my živí.“; Jana se vyměšuje do kbelíku a volá na Jana, ať to jde vynést). I přes tyto scény však film jako celek působí důstojně a rozhodně se nejedná o nějakou prvoplánovou exploataci. Výsledný formát filmu tak připomíná kombinaci freak show a reality show, chápáno bez jakéhokoli pejorativního nádechu, obohacenou o rámec časosběrného dokumentu. [LFŠ 2012 - host: David Vondráček] (30.07.2012)

Destruktivní milenci, kteří se motají v příšerném kruhu bídy, špíny, zimy, smradu a chlastu. Oni sami jsou sobě metaforou: žijí mezi mrtvými a sami už rezignovali na život. David Vondráček našel příběh, ale pouze ho nasnímal. Nedodal nic navíc, nevysvětlil, jak se dostali až na dno. Nešel na dřeň, neptal se na Janiny děti nebo Janovu rodinu, nechává nevysvětlené, co je stáhlo až ke dnu. Navíc jsou na snímku patrné pionýrské podmínky, za kterých ho natáčel, hlavně zvuk je často tak zašumlovaný, že není rozumět co kdo říká. /29. 12. 13./ (29.12.2013)

75%. Dokument, který je spíš takovým oknem do reality po vzoru Třeštíkové a ukazuje životy, které všichni vídáme kolem sebe, ale většinou si je ani neuvědomujeme a škatulkujeme, odsuzujeme, aniž bychom věděli, co za tím stojí. Nikdo nikdy neví, co člověka může potkat, bezdomovectví je problém, kterému je třeba pomáhat, ne jej prohlubovat tradičními předsudky. Absolutně svobodný život, který ale nese vysokou daň. Oproti Katce silně poučné a pocitově alarmující. (12.01.2014)