Réžia:
David VondráčekScenár:
David VondráčekKamera:
Jan KadeřábekHudba:
Stefan ValdobrevObsahy(1)
Hrdiny lovestory Davida Vondráčka jsou Jan a Jana, kteří našli domov na opuštěném hřbitově v pražských Strašnicích. Hřbitovní zeď a vzrostlé stromy představují fyzickou i metaforickou hranici dvou světů. Pro Janu hřbitov s relativně komfortním bydlením v hrobce představuje bezpečí, ale i past, odkud se nedokáže vymanit. Na začátku natáčení oba mluví o tom, že si obstarají doklady a zlepší svůj život, ale úměrně s tím, jak se ve skutečnosti jejich situace zhoršuje, pokračují na cestě k sebedestrukci. Dokument nezavírá oči před nepříjemnými aspekty bezdomovectví a ukazuje, kam až člověka může dovést nefunkční rodinné zázemí či osobní tragédie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (160)
LFŠ 2012: Velký respekt panu Vondráčkovi. Bez financí ve svém volném čase na amatérskou kameru natočí velmi dobré nahlédnutí do života dvou bezdomovců. Věřím, že to nebylo tak jednoduché, i když se to může na první pohled zdát. Jsem rád, že se mu podařil zachovat autenticitu a jejich životy ovlivnit minimálně, takřka vůbec. Držím panu Vondráčkovi palce do budoucna, aby neměl problémy s etickou otázkou, zejména v případě příbuzných Jany. ()
Ten typ dokumentu, v jehož případě téma zcela vítězí nad filmařskou stránkou a je mnohem důležitější jako upozornění na určitý společenský fenomén (jakkoliv nechci srovnávat, tak podobně to platí v případě Šmejdů) než jako samostatné tvůrčí dílo. Míra ne/zasahování je v případě dokumentu vždy diskutabilní, prezentace Lásky v hrobě v médiích - i film samotný - v některých situacích napovídá, že ne vždy šlo jen o "holou" předkamerovou realitu. O obou ústředních protagonistech lze v určitých intencích uvažovat s určitou mírou nadsázky i jako o hercích, konkrétně v situacích, které byly zřejmě vyvolány i pomocí filmařů (pokus o návětěvu dcery v Ostravě, setkání s matkou a rodným krajem). K nezvládnuté stránce dokumentu jako výrazný příklad patří iritující práce s hudbou. Dojem z tvůrce by ideálně neměl nikdy mluvit do hodnocení, v tomto případě si ale nemohu pomoct. Vystupování Davida Vondráčka v materiálech ČT věnujících se tomuto filmu mě výrazně zklamalo, o analogii s filmaři typu Třeštíkové nemůže být vůbec řeč. ()
Drsno dokument, který je jednou výpovědí dnes už nežijících lidí, a kterýmu nemůžu dát víc než tři hvězdy, protože mi přišlo minimálně dost zvláštní, když dokumentaristé natočili ty dva v situacích, kde jim jde vysloveně o život a okem kamery neudělali vůbec nic, jen přihlíželi, aby měli senzaci. Nebo to třeba bylo úplně jinak, ale to už dokument neukázal. Další věc je, jestli vůbec o pomoc stáli. Podle toho, co jsem za těch 80 minut viděl, tak asi ani ne. ()
85% Až poetický příběh, kde snový a romantický svět dvou lidí střídá krutá realita a úplné dno lidského života. Někdo může zase namítat, že se brnká na city, že je to jen dobře sestříhaný a nalajnovaný dokument, tohle ale tentokrát neberu. Láska v hrobě je skvěle podaný dokument, ukazující jaký život může být. A jako bonus budu mít vždy v paměti jedno - scénu koupající se Jany v lavoru na zarostlém hřbitově - umělecká až fantazijní scéna. ()
Režisér filmu David Vondráček se předem snaží vymezovat proti tomu, aby bylo na Lásku v hrobě nahlíženo jako na cynický voyeurismus, protože asi sám cítí, že jeho film má k takovémuto chápání hodně blízko. Láska v hrobě by se taky dala označit jako klasická freak show, chápana jako pohled na něco odlišujícího se a zároveň atraktivního. Vondráčkův postup je veskrze pasivní – nesnažil se nějak ovlivňovat hlavní aktéry, pouze se snažil pochopit jejich pohnutky a motivy, což jistě slouží k dokumentární cti filmu. Prostor filmu je plně věnován páru bezdomovců (Jana a Jan), který přebývá na zpustlém strašnickém hřbitově, a sleduje jejich životní osudy. Konečný materiál sestříhaný do finální podoby filmu se nese v lehkém duchu a snaží se vyhýbat závažným otázkám týkajícím se tématiky lidí bez domova. Máme možnost sledovat scény, kde se mísí humor s lehkou dekadencí (Jana se koupe v neckách mezi zarostlými pomníky a Jan si u toho hlasitým chraplákem prozpěvuje „… a ta kráska ze snu procitá…“; Jana představuje obyvatele hrobky, kde s Janem bydlí, přičemž svůj výstup zakončí slovy „… a pak jsme tu my živí.“; Jana se vyměšuje do kbelíku a volá na Jana, ať to jde vynést). I přes tyto scény však film jako celek působí důstojně a rozhodně se nejedná o nějakou prvoplánovou exploataci. Výsledný formát filmu tak připomíná kombinaci freak show a reality show, chápáno bez jakéhokoli pejorativního nádechu, obohacenou o rámec časosběrného dokumentu. [LFŠ 2012 - host: David Vondráček] ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (10)
- Film měl původně reflektovat sociální (pod)úroveň pražských bezdomovců. Až během natáčení se režisér rozhodl pro změnu celého konceptu dokumentu a zaměřil se na peripetie ústřední dvojice. (=woody=)
- Po skončení natáčení se německý evangelický hřbitov ve Strašnicích, který byl od roku 1945 uzavřen, začal rekonstruovat. Náklady dosáhly 60 milionů Kč. Na podzim 2015 jej otevřeli. Rekonstrukcí prošla i hrobka, která se oběma protagonistům dokumentu stala na čas domovem. Režisér Vondráček ji říká Janina hrobka. (sator)
- Film se natáčel v letech 2007 - 2011. (JoranProvenzano)
Reklama