Láska v hrobě

"Mám Ťa rád a Ty máš rada mňa/ Vieme o tom dávno obaja" spievala začiatkom 90. rokov Slobodná Európa. V prípade nepodmienenej lásky to platí stále. Na akejkoľvek úrovni. Aj keby to malo trvať iba chvíľu. Jeden z takýchto príbehov je aj láska v objatí schátralého evanjelického cintorína. Opustené náhrobky, kríže a nemecké nápisy na kameňoch dokonale súznia s postupne sa rozkladajúcimi telami a mozgami dvoch bezdomovcov. Opustili samých seba, aby sa paradoxne v samoopustenosti našli. Ani vzťah nezabránil v pokračovaní načatej cesty rastúceho zmaru a rozloženia sa. Intimita a presvedčivosť nevyplýva len z dĺžky nakrúcania. Je predovšetkým dôsledkom toho, že ľuďom na dne je to v podstate jedno a za pár vľúdnych slov a nejaké to víno ukážu a povedia takmer všetko. Presvedčivé, smutné a tiesnivé. Pozn.: Snorlax v komentári kritizuje, že režisér nepomohol. Nuž, úskalia pomoci chudákom trochu poznám a) príliš často zásadnejšiu pomoc odmietajú z pocitu hrdosti alebo kajania sa (žijú tak biedne aby trpeli za vlastné hriechy), b) alkoholici komplexnejšiu pomoc ako fľašu odmietajú (museli by sa vzdať drogy), c) často ide o sociopatické osobnosti, ktoré pomoc odmietnu, bez ohľadu na hrozný stav (výkaly na oblečení, hnisavé rany, bezvedomie). Najlepšou terapiou je nadviazanie rozhovoru a drobná pomoc - nech ju použijú na čo chcú. Život im síce bohvieako nepredĺži, ale aspoň majú povedomie o akej - takej solidarite s bezmocnými. Nech sa nimi stali z akýchkoľvek dôvodov. (05.01.2014)

Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% (05.03.2016)

Houmlesáci se spokojí s honorářem ve formě krabičky cigaret či levného chlastu, proto je dobrý nápad udělat z nich téma svého famáckého cvičení...oh wait, on je to regulérní film pro kina. Takhle jsem po většinu filmu doufal, že všichni zúčastnění umřou na žloutenku, že přijede četnictvo a zatkne je pro potulku, nebo tak něco. Splněno jen z poloviny. Kvalitní slzopudná hudba. (01.03.2013)

No teda-žádný romantický Tanec s Duchy..... Honza sice občas nějákou tu idealistickou hlášku o svobodě nadhodí ale tím celý pohádkový motiv o dobrovolném bezdomovci taky končí..O tom Láska v hrobě není-je o charakterech a jejich přístupu ke své životní situaci. Sympaťák Honza, který bere vše tak něják s nadhledem, optimismem a(falešnou)nadějí si ve své "jezevčí noře"na hřbitově-daleko od lidí-vytvořil svou osobitou variaci na pojem domov, a kupodivu mu to víceméně funguje(člověk si skoro říká, jestli se dá v téhle fázi mluvit o bezdomovci), i přes nonstop najebanost...Do toho se ale zamíchá Jana, která je díky své slabé,depresivní, líné a zakomplexované povaze spouštěčem autodestruktivního řetězce. Honza se jí ujme, obstarává jídlo, vynáší jí kýble se sračkama, myje jí a i přes svou samotářskou povahu si na ní zvykne. Ona ale jen sedí najebaná a pochcaná v temné kobce a brblá a brblá a když má dobrý den povede se jí Honzu něják kousavě shodit. Ten to celé bere s úsměvem omámen pohádkou o lásce-jde ale spíše o zvyk a potřebu dodat životu smysl. Nucené vystěhování z bezpečí a klidu hřbitova do víru dravé betonové divočiny, je pak jen poslední zásadnější epizodkou na cestě k nevyhnutelnému.................Syrové-Syrové a pravdivé jako Charles(kanadský trenér)Bukowski v nejlepších letech. (06.03.2013)

O tenhle dokument jsem zakopl v karlovarském programu díky tomu, že se odehrává ve Strašnicích, kde se též už nějaký pátek pohybuju. Možná jsem hlavní hrdiny zahlédl, možná ne, ale je dobrý si udělat takovýhle obrázek o komunitě jejíž členy potkávám dnes a denně. Nepostrádá to ani silný momenty. Pan režisér působil sympaticky a zvláště proto, že se do toho pustil s kolegy bez jakékoli grantové podpory má můj obdiv. Snad se dočkají nějaké sladké odměny... ( 46. KVIFF ) (13.07.2011)