Pach krvi 4: Krvavý počiatok

Po zhliadnutí štvrtého dielu som musela zvýšiť hodnotenie dvojky na dve hviezdičky, nakoľko by to bolo nefér. Najväčší favorit, ktorý asi jediný iskril akou takou inteligenciou, sa svojej smrti dočkal pomerne rýchlo, čiže po jeho smrti mi tam žiaden človek hodný obdivu neostal, len samé sliepky, ktoré režisér asi nemal v láske lebo z nich spravil strašné hlupane. Najlepší herecký výkon asi podali traja znetvorený kanibali a môj najväčší obdiv má ten krpec blonďatý. Najlepší bol asi začiatok, i keď tá hudba počas "invázie" šialencov bola skôr divná...no a priestory sanatória boli fakt pekné, ale tie tento film nezachránili. (21.06.2012)

Ještě teď mě mrazí, jak stvůry vykuchávají mladé lidi a u toho se depresivně, hloupě smějí.. Být v kůži jedním z "normálních" lidí v tom hrozném, strašidelném blázinci tak se poseru. Jen, jak bych zjistil, jakou měla ta budova historii tak mizím...aaa. Film asi průměrný, ale mě rozhodně nezklamal, ba naopak.. O proti wrong turn 2, ne trojce, ta se mi líbila příjemné překvapení.. Když to porovnám s nevratným osudem, ve kterém se všechno opakuje a už mě tam nemůže nic překvapit a ani taky nepřekvapí, tomu tady tak není a jsem pro další díl(y):-)) 60% (04.02.2012)

Spolek vyjebaných čurin a namachrovaných blbečků vyfasují pořádnou porcovačku; a že se v týhle sračce ocitli není při jejich intelektu nic divnýho. Oproti tomu bráškové z Votlemova nejsou žádný hezouni, ale v dýni jim to šrotuje na plný otáčky - jenže hledat v tomhle logiku je těžší, než si zauzlovat střevo v prdeli. Jen Danielův švédský stůl neměl chybu. (28.01.2012)

To teda ani pro mě není extrémní násilí, brutalita, gore, krev a podobně, všechno ... Přece jen tohle je kravina mezi kravinami. Vykrádačka snad úplně všeho možného, v hrozném prostředí, s příšernými postavami, které se chovají fakt nebetyčně blbě atd. To by ale nevadilo, kdyby se ten film nebral tak vážně!! Nebo nebere?! Já jsem to nepoznal ... Nejdřív se bere vážně, ale pak mi to připomínalo slasherovské parodie 80. let. Jako násilí zde jde do extrému, ale vůbec se sem nehodí, je to jak pěst na oko. Je totálně zbytečné, samoúčelné až trapné. A když už to tak připadalo mě, tak už je to asi fakt extrém ... Od půlky jsem jen kroutil hlavou nepochopením, zda je ten horor tak debilní, nebo jsem debil už i já ... Kdo ví ...?? :-)) (jen pro silné žaludky) (22.10.2011)

Už podruhé se mé zvrhlé nízké pudy nechaly zlákat Verbalovým komentářem k filmu, který se nachází zcela mimo můj obzor. A v obou případech se s plenkovým guru shoduji v hodnocení. Poprvé to byl kulturní šok a pět hvězdiček pro Studenou rybu, nyní jedna chudinka pro kravinu tak nehoráznou, že snad musí odbourat i fanoušky žánru. Moje hvězdička je ale zářivější než Verbalova. Zde jsou důvody (se spoilery): Především celý úvod filmu, který, odhlédnu-li od vší už zde vládnoucí stupidity, trapného dialogu a bezostyšně upřímné prvoplánovosti, je vcelku dosti působivě vystavěn. Lidské zrůdy v medicínském kriminále, osvobození, vzpoura podlidskosti, chaos, rozvrat, revoluce, tanec svobody, při němž náhle nevím, s kým jako člověk sympatizovat (motiv, s nímž pracuje Švankmajer v Šílení). K tomu oblíbené klišé v postavě krásné doktorky, která se chce nebožákům věnovat, klišé, se kterým revoluce naloží podle svého a doktorka, podrobena sama léčbě, elegantně odchází ze scény dřív, než si stačila vyžádat jejich karty (její poslední souvislá věta: „mohu vám pomoci!“). Se satrapou sanatoria je naloženo anticko-orientálním způsobem hodným jeho postavení. A teprve po těchto událostech titulky oznamují, že začíná film. Bezprostředně následuje („po 27 letech“) příjemná pornoscéna hezkých mladých lidí, která ve své uzavřenosti vyvolává dojem, že po oněch 27 letech konečně zvítězil komunismus, lidstvo se věnuje užitečným činnostem a všechno patří všem. Ale už ve chvíli, kdy kamarádka otevře dveře a rozvine se dialog, začíná to jít s celým filmem z velmi strmého kopce, kterýžto směr se už nezmění. Během toho dlouhého sešupu ještě mělo nějakou váhu: když parta vjíždí do sálu na invalidních vozících, čímž dochází k nereflektovanému „sblížení“ obou společenských poddruhů; vůbec, dokud nedojde ke střetu, je zajímavé dívat se na tu dvojpólovost; dále chytání se stébla „třeba se o něco řízl“; potom hezké finále křehké blondýnky, jakož i odkopnutí její hlavy jejím chlapcem při zděšeném úprku; podobenství politické situace západní civilizace, když ve chvíli, kdy žrouti uřezávají z živého člověka kusy masa, skupina dává hlasovat. No a vynikající poslední minuta blbého filmu: klišé klišé klišé šmik!, let vzduchem, náklaďák. A divák ví, že někde v lese sedí pod stromem nejlepší lyžařka. Co se mi ale z celého filmu líbilo nejvíc, je pohyb, s nímž jeden ze z cely se dostavších virginských bratrů udeří do červeného tlačítka otvírajícího všechny cely. Jaká pomalost bezstarostné moci, jaká nespěchavost, s níž celá trojice s obdivuhodnou samozřejmostí dospěje od vlastního osvobození k tomuto historickému okamžiku. Jaké suverénní gesto jakoby mimochodem provedeného jediného úkonu ruky kráčejícího! (06.11.2011)