Hoří, má panenko

On je to vlastně smutný film o tom, jací jsou lidé hlupáci a pokrytci. Musím říct, že až na pár scén jsem se nebavila, spíš mi bylo do pláče, když jsem to viděla. To, že jsou tam neherci, dialogy skoro jak ze života a režisér je Miloš Forman, mě naprosto nechalo chladnou. Pokud po shlédnutí budete chvíli lidi nenávidět, snad se vám ani divit nebudu. (01.02.2010)

Trochu slabšie ako Lásky, stále ale lepšie ako súčasné české kvázi umelecké filmy kopírujúce Formanove snímky. Gagy odhalujú o českej povahe rozhodne viac ako fóry s bolševickými noky. Scéna volenia miss bálu s dedkami mi pripomenula 120 dní sodomy. Je príjemným prekvapením, že zástupca akejsi českej novej vlny, čiže umelecký film, dosiahol takého širokého diváckeho ohlasu. Forman je nekompromisný ako k čechom, tak aj k američanom (Taking off). (15.02.2007)

...TAKOVÍ JSME BYLI... ...v tom sladkém pseudokomunistickém socialismu, že... . . . Vlastně pořád JSME! Možná vlastně i horší, v tom komoušském pseudokapitalizmu (v českém znění)... Jen ti dnešní mladí "umělci" o tom točí stále jakési takové pitomosti. Možná i proto, že jsou to povětšinou jen protekční netalentované dětičky svých kdysi (snad) talentovaných rodičů. A jakže to zpíval ten Kryl? "Hoří nám koudel u prdele"... (08.10.2005)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

"Ticho! Ticho! ...... Hoří!" Na hasičský bál jsem zabloudil jen jednou, tombol se ze zásady neúčastním a dechovku skutečně upřímně a od srdce nenávidím. A to, že Češi jsou národem zlodějů, to taky není sdělení, které by mi obrátilo svět vzhůru nohama. Takže co zbývá? Celkem mile chlípní hasiči a soutěž krásy, ale i tu dokázal Forman natočit spíše realisticky než skutečně vtipně. Přitom výběr adeptek k zábavě vyloženě vybízel. Jenže já se zase tak moc nebavil a výsledky "modelového průzkumu českého maloměšťáctví" pro mne byly přibližně stejně zajímavé, jako čtení smlouvy s ČEZem o připojení odběrného místa. (03.11.2016)