Kde bolo, tam bolo

Nevšední pohádkový seriál, mnou nepříliš oblíbená Jennifer Morrison překvapila, stejně jako i ostatní herci. Potěšila mě i vedlejší role Davide Anderse. Zpracování pohádek je opravdu tak povedené a zasazené do modernějšího hábitu, až mi občas dělá problémy poznat, o kterou pohádku se přesně jedná. :) Ale to není seriálu vůbec na škodu, právě naopak. Na druhou stranu v něm ale bohužel nevidím dostatek potenciálu na více než jednu sérii. Pokud tedy ovšem scénáristé nemají už v rukou nějaké (povedené) eso v rukávu pro nadcházející sérii, popř. by se zápletka první série mohla protáhnout i do sérií dalších... i když, to už by mi už moc nevonělo. (26.12.2011)

E01-E05: Seriál mě zaujal svým pohádkovým nápadem a propojením pohádkového a skutečného světa. Arabele po americku jsem prostě musel dát šanci... Začátek byl zajímavý, velmi poutavé zavedení do děje a seznámení se s hlavními postavami. Bohužel 4. a 5. díl mě už nebavil tak, jako úvodní tři díly z toho důvodu, že je to pořád na jedno brdo. Sice se děje něco jinýho, ale podle předem daný šablony a se stejnými konfrontacemi. Snad se to v příštích dílech trochu víc rozjede. PS: Jennifer Morrison se svým zamračeným výzorem nesahá svojí rivalce, charizmatické Lan Parrille ani po kotníky a mám sto chutí fandit spíš zlu než dobru... E06-E10: Zatím nejsilnější část seriálu, děj se tady pořádně a zajímavě rozjel. Jednotlivé epizody jsou hodně dobré a napínavé (kromě slabší E09) a velmi mě nabudily do dalšího sledování. E11-E15: Po tom lepším bohužel přichází úpadek, začíná se to hodně natahovat a děj ztrácí tempo. Už mě to ani zdaleka nebaví jako v předcházejících dílech. Chtělo by to údernější tah na branku nebo nějaký velký zvrat, pozvolné tempo mi sice zpravidla nevadí, ale tady mě to už začíná mírně nudit. E16-E22: Pár epizod před koncem to díky novým postavám (Kloboučník) dostalo nový náboj. Konec první série mě ovšem zklamal, čekal jsem mnohem emotivnější a poutavější finále. Uvidíme, co nám nabídne druhá série... (04.02.2012)

Bohužel jsem neviděl pilot a v TV občas narazím jen na nějaký ten díl... A řeknu vám, že je to podivnost podivná... Americká papundeklová a rasově korektní představa světa pohádkových bytostí bohužel nekoresponduje s tou mojí obyvatele staré Evropy... A tentokrát mně ani zloun Robert, kterého mám jinak moc rád moc nebavil... Srovnává se to tu s Arabelou, ale to prostě nejde. To je jako srovnávat Bentleye s Wartbugem... * (27.04.2018)

Od lalůčku čelního by to bylo za houževnaté tři, ovšem od pravé a levé chlopně čtyřku solím s přiblblým úsměvem a lidumilně prohnutým obočím. Once upon a time dělí od stupínku dokonalosti hezkých pár čísel. V romantických liniích postavy oplývají vskutku sebemrskačskými manýry a některé důvody, proč spolu nesdílet lože, bych pánům scénáristům nesežral ani po namixování do kaviáru v poměru 1 ku 8. Ve výčtu nedokonalostí dále samozřejmě nemůže chybět nějaký ten logický laps, lacinější soustava pixelů a odpudivý přehršel romantiky. Ale na tu druhou, znatelně relevantnější stranu oceňuji rozšíření barevného spektra v otázce dobra a zla, neboť černobílost charakterů je nejotravnější pohádkové dogma, bezkonkurenčního Roberta Carlyla, jehož dechberoucí kreace, silně připomínající mloka po koupeli v amfetaminu, mě svou nezměrnou úchvatností dotlačily na práh psychického orgasmu. A co víc - všechny figurky a jejich alterega jsou sympatické, až divákovi praskají oční cévky, epizody jsou vypiplané do nejtitěrnějších detailů a každá z nich můj drahocenný čas hýčkala jako v bavlnce, že snad jednoho dne sjedu i tu druhou sérii. PS: V tom červenci roku 2013 jsem musel mít nějaký zbuznělý týden, protože nedávno, při pokusu o zhlédnutí druhé série, jsem se svalil ze židle v záchvatu nezřízeného blití. (26.07.2013)

Lost versus Arabela. Na první pohled zajímavý námět - začlenění pohádkových postav do současného reálného světa - je od samého počátku rozmělněn v soup operu cílenou na celou rodinu (tedy i s mrňaty). Výsledkem je nemasný neslaný mix alternativních variací klasických pohádek okořeněný o nekalé intriky. Scenáristé na sebe epizody roubují hlava nehlava a když dojde na logický karambol, mávnou kouzelným perem a paradox smáznou z prstu vycucanou, rádoby vysvětlující větičkou. A jako bonus dostaneme vskutku příšernou výpravu a triky. Prakticky celé pohádkové flashbacky jsou točeny ve studiu s digitálním pozadím. Představte si Hru o trůny v papírových kulisách (nebo ještě lépe - smrada Joffreyho posedávajícího na digitálním železném trůnu, který pod ním "klouže"). Co se týče hereckého obsazení, je vidět, že Robert Carlyle si roli Rampelníka užívá, stejně tak bitch queen v podání Lany Parrillové. Ostatní jsou ve svých rolích příliš toporní (Emma Swanová, trpaslíci), nevýrazní (Sněhurka, Krasoň, Popelka) nebo naprosto příšerní (Karkulka). První sezóna zavání lehkým podprůměrem, dále se tomu věnovat nehodlám. Bill Willingham a jeho Fables si tímhle seriálem vytírají půlky. (09.11.2012)