Hranice stínu

Jsou to poněkud slabší 4. Přestože Pauza je jednoznačně lepší než Nostalgie, tak seriálově je to u mě naopak. Tedy Wallander je jasně lepší než Shadow line. Herecky to není příliš jisté a to například i u hlavní postavy. Naopak příjemně překvapil Spall junior, kterého si přidávám do řady britských psychopatů po bok Hardyho Freddieho a Scottova Moriartyho. Pokud nebudete očekávat příliš (na rozdíl od vedení BBC), určitě budete příjemně překvapeni. (19.12.2012)

Hranice stínu umí být místy napínavé, místy dobře pracují s atmosférou a především nastinují příběh, který slibuje divácký zážitek. Spousta seriálových postav má skvělý potenciál a těšíte se na sedm žánrových delikates, jenže s přibývajícími minutami to začne tu a tam skřípat. Tvůrci rozehrávají až příliš ambiciózní konspirační hru a přestávají být důvěryhodní. Je to, jak to jen říct, moc přepálené. Postava Gatehouse by se vyjímala spíš na stránkách komiksu než v kriminálním seriálu. Některé momenty, a jsou to přesně ty, které považují seriáloví tvůrci za klíčové, jsou nedůvěryhodné, zvraty přemrštěné a dovolím si tvrdit, že v reálném životě by Gatehouse volil úplně jiné řešení - jeho volba byla vzhledem k povahovým rysům nových šéfů extrémně riziková. Líbilo by se mi, kdyby zůstali tvůrci při zemi a šlo "jen" o klasické dilema kdo z koho při řešení nástupnictví po smrti vůdce klanu. Zamlouvalo se mi obsazení, snad s výjimkou Kierston Wareing, která mi s napuchlými rty připadala, jako by právě vyšla z kosmetického salónu po aplikaci kolagenu. Celkový dojem: 60 %. (16.05.2019)

Ani neviem presne povedať, čím ma tento seriál tak zaujal, či tradične skvelými britskými výkonmi alebo atmosférou alebo prácou so svetlom... Pokus o noirovú atmosféru bol očividný a v mojom prípade vzbudil nostalgicko-spokojný pocit. Atmosféra síce je väčšinu dielov pozvoľná, ale vždy sa objaví zvrat, ktorý prebudí zvedavosť. (20.03.2012)

Perfektní noir seriál z produkce britské BBC. Herci nemají chybu a režisér nezapře v několika scénách inspiraci Nolanem, dle mého mu tímto dokonce sklání poctu. Celý seriál se klaní šaržím typu Kmotr nebo Temný rytíř, ale zachovává si silnou individualitu. Tu jeden díl působí jako Bourne, tu jeden jako Tahle země není pro starý, tuhle cítíte Corleonova consiglieriho a tak dále, ale přitom je seriál pořád svůj a překvapuje co deset minut takovými zvraty, že vůbec nepřekvapí velmi silným a kvalitním a hodně netypickým závěrem. Jedna báseň, podívaná i na více shlédnutí a s prefektními herci v čele. Vřele doporučuji. (31.08.2012)

Hranici stínu jsem koupil ve výprodeji městské knihovny Jablonce nad Nisou za 5 Kč, seroš začal sledovat bezprostředně potom. Pokud mohu soudit, série sdílí s klasickou novelou jen tu zneklidňující metaforu titulu, membránovitou a nejistou linii, kterou její velezajímavé postavy frekventovaně * jako my všichni * v několika úrovních křižují. I když mám s kriminálními seriály BBC již bohatou zkušenost a všechny do jednoho mne baví, The Shadow Line možná nebaví, ale fascinuje určitě nejvíc. Na rozdíl od Sherlock / Wallander / Luther postrádá ústřední charismatickou postavu [osud Ejioforovy postavy sice příběh pojí, ale neopanovává jej ve stylu Idrise Elby], každý charakter je v tom nicméně dokonale sám za sebe. Sedm epizod pojí jeden jediný příběh, mysterium udělení královské milosti narkobaronovi, který opustil brány věznice jen proto, aby si vyzvedl svou smrt. Pakliže někdo září temným světlem víc než jiní, je to Stephen Rea, který od prvního dílu trousí hlášky z množiny wake up Mr Freeman and smell the ashes. Nejčistší noir posledních let, zdaleka nejen ve škatulce televizních produkcí. Viděno poprvé, ale určitě ne naposledy. Netrpělivě vyhlížím Blickovu Ctihodnou ženu. (03.08.2014)