Rýchlo a zbesilo 6

4/10 a hate Tak. A mám toho právě dost. Nepovažuju se za nějak extra náročnýho diváka. V kině jsem schopnej mnoha filmům odpustit hodně. Prostě ten zážitek, velký plátno, zvuk... Tak trochu i ten davovej zážitek má něco do sebe. Domácí kino mi (narozdíl od mnoha přítomných) ani jedno z větší části nenahradí. Když už je tohle řečeno... Před pár týdny mě zklamal Oblivion, pak mě proti všem předpokladům zklamal i Iron Man (ne tolik, naštvanej už nejsem), no a teďka završilo můj černej měsíc v kinech Rychle a Debilně. Asi za to trochu můžu já sám. Nepatřím k fandům týhle oktanem nasycený značky. Viděl sem akorát první díl, který se mi docela líbil, a pak až díl pátý. Auta a tunning mě nic neříkají a tak mě nalákalo ono odbočení k heist movie. A musím říct, že se mi pětka dost líbila a osmičku bych jí napařil okamžitě. Takže jsem dal šanci v kině i šestce. Do kina jsem si to přifrčel svou epesní deset let starou Fabií 1.4 MPI (bez nitro úpravy), zasedl do sedačky, pohledem změřil vyprodaný kino (Weekend, I guess) a sledoval. V trailerech mě nejvíc překvapila World War Z, která na plátně působila asi tak 3x líp jak na monitoru počítače. A pak to začlo. Jelikož sem četl první dojmy Hlada a Imfa, tak sem věděl, že musím vypnout mozek. S tím už sem do kina šel, takže sem neměl problém zařadit neutrál a mozek sem odložil v podzemním parkovišti ve Fabii. Film začal, a já sem se těšil na debilní zážitek, kterej bude protkanej nezapomenutelnejma akčnímá scénama, kde prim budou hrát dlouhý a přehledný záběry a kinetika na druhou. Ne, nešlo to. Už cca po dvaceti minutách sem se cítil jako kdybych byl v zajetí a po vzoru Mechanickýho Pomeranče musel čumět na vymejvárnu. Měl sem pocit, jako kdyby můj mozek byl oblek Tonyho Starka a snažil sem se ho vzdáleně přivolat ze vzdáleného zamknutého auta. Ale mozek nechtěl být nikde v blízkosti tohodle. Ok, je to debilita, ale ta akce je přece skvělá, ne? Není. Když už po pár minutách nesnáším úplně všechny charaktery na plátně (líbila se mi Gal Gadot, ale za to nemohla), tak jim logicky nemůžu fandit. Ty vole, Jirko, když nemůžeš fandit charakterům, tak aspoň fandi těm autům, ne? Ne, každý druhý fáro mi přišlo stejný a fajn zvuk a občasnej libovej záběr nemohli zabránit v tom, že sem jasně začal pociťovat syndrom Transformers 2. Všeho bylo strašně moc, nevyznal sem v tom, po chvíli mě to nezajímalo. Nebyla tam jediná scéna, která by mi naježila chloupek na bradavce. Nebylo tam prostě nic kulervoucího. Jenom konstatní přísun dalších a dalších aut, závodů, honiček, romlácenejch aut, dalších rozmlácenejch aut, a pak jednoho letiště, který bylo dobře 50 kilometrů dlouhý. Říká se, že každá recenze je subjektivní. Můžete si říct, že sem zmrd, co jezdí Fábií, sní o tom, že si koupí pilotní kurz na ultralight a zbytek investuje do psího žrádla pro jednoho 16 let starýho jezevčíka. Ale tohle jde prostě komplet mimo mě. Závidím lidem, který si to dokážou užít. Já vypnul mozek a dal sem tomu šanci, ale ten film mě dokázal iritovat jako už dlouhou dobu žádnej snímek. P.S To upozornění na konci vyvolalo největší salvu smíchu za celý promítání filmu. Všude po světě se řeší, že akční filmy a herní střílečky jsou na plátnech nebezpečný, protože nějakej zmrd si sežene zbraň a napodobí to, co ve filmu vidí. Když už chcou něco řešit, tak ať neřeší to, že v Americe mají špatný zákony a každej si tam zbraň může koupit (zatímco ve většině světa ne). Ať řeší to, že auto má dneska každej osmnáctiletej jouda a je mnohem pravděpodobnější, že si vystřihne závod ve městě a někoho zabije. Auto má každej, pistoli nikdo. P.P.S Už se nemůžu dočkat, až do kina přijde novej Star Trek a Superman. Už chci v kině narazit (pro změnu) na kvalitní a nářezový filmy. (31.10.2013) (menej) (viac)

Vsazení vysokooktanové akce do melodramatického rámce bylo vzhledem ke směřování série a k jejímu pojetí zlodějského týmu jako rodiny zřejmě nevyhnutelné. Melodramatické konvence jsou důvodem, proč film končí až na druhý pokus, proč má problémy s rytmem a proč se postavy řídí mentálními schématy na úrovni tříletých dětí. Rodinná tématika filmu brání v rozběhnutí, neboť po každé větší akční scéně následuje plkání o důležitých hodnotách, kterým je pouze nahrazována důmyslnější zápletka. Jediný, kdo dokáže nápadnou melodramatičnost reflektovat, je hlavní padouch, uvažující ze všech postav filmu nejracionálněji. V kontextu filmu poháněného nelogičnostmi a sentimentem představuje anomálii, která musí být odstraněna. ___ Jasný cíl filmu i přibližný způsob jeho dosažení je představen krátce po nostalgických úvodních titulcích (akcentujících logicky především "parťáckou" rovinu předchozích filmů) a teprve po jeho dosažení dochází k drobné modifikaci nevzrušivě přímočarého vyprávěcího vzorce: Torettova parta vymyslí, jak se dostat Shawovi na kobylku – Shaw je chytřejší a dopadnutí se vyhne, při čem exploduje několik drahých aut a zemře pár anonymních civilistů – Torettova parta vymyslí jiný plán, při jehož realizaci exploduje více drahých aut a zemře více anonymních civilistů... . Namísto postupného rozvíjení motivů a promyšleného dávkování informací jsou karty zbrkle vyloženy na stůl a jde se hlava nehlava za cílem (ani dvě malá "ženská" příběhová překvapení, jedno laciné, druhé hloupé, nijak nezvrátí dosavadní průběh událostí). Film je ještě víc narativně „dezintegrovaný“ než pětka, ale nerušené sledování v relaxačním „standby“ módu neumožňuje – požitek z atrakcí narušují ony často a ve vší vážnosti vedené dialogy. Kruciální problém pak představují samotné akční scény, rozbité množstvím zbytečných střihů a doražené očividnými digitálními triky (jediná automobilová honička z Jacka Reachera je zrežírovaná mnohem přehledněji než libovolná honička zde přítomná). __ Zatímco ženy jsou ve filmu nebezpečné, zrádné, bezbranné, po amnézii nebo pro pohled, mužům byly přisouzeny role neocenitelných ochránců, schopných milenců a excelentních řidičů. Šestý díl Rychle a zběsile je jednou velkou chlapskou pózou, filmem, z něhož je příliš patrná jistota sebou samým a hodnotami, které vyzdvihuje: pokud máte dost peněz, fyzické síly nebo zbraní (ideálně kombinací všeho uvedeného), můžete si dovolit na kohokoliv prakticky cokoliv. Jenom tím nesmíte ohrozit rodinu. Relativizace padoušských a hrdinských rolí skrze sebereflexivní poukázání na podobnost týmů, které proti sobě stojí (a jejichž členové se spolu utkají víceméně dle toho, jak je Roman spáruje), je nakonec jenom další z falešných gest, jimiž se Lin snaží zastínit skutečnost, že tentokrát vsadil na velké svaly, prázdné fráze a nabubřelou rétoriku více, než kolik je stotřicetiminutová žánrovka schopna unést. Nepopírám, pořád je to pleasure, ale po pětce, jejíž testosteronová přepálenost byla ještě vcelku přijatelná, mnohem více guilty. 70% (21.05.2013) (menej) (viac)