Réžia:
Gareth EvansScenár:
Gareth EvansHrajú:
Iko Uwais, Joe Taslim, Donny Alamsyah, Yayan Ruhian, Pierre Gruno, Ray Sahetapy, Tegar Satrya, Iang Darmawan, Eka Rahmadia, Alfridus Godfred, Henky Solaiman (viac)VOD (2)
Obsahy(3)
Speciální policejní komando má za úkol proniknout do přísně střeženého domu a zneškodnit šéfa gangu. Tým je však brzy prozrazen a zbytek nájemníků stojí před jednoduchou volbou. Když se nepřidají na policejní stranu, budou už navždy bydlet zadarmo... Rama je mladý policista, který je povolán do nebezpečné akce. V chudinské čtvrti Jakarty je bytový dům, jehož horní patro obývá nebezpečný zločinec Tama Riyadi. Svůj dům pronajímá dalším zločincům, kteří mu ochotně slouží, žijí tam však i obyčejní lidé. Rama společně s dalšími asi dvaceti kolegy má za úkol nepozorovaně vniknout do domu a Tamu zlikvidovat, případně zajmout. Není to snadný úkol, dům je pomocí kamerového systému zcela pod zločincovou kontrolou. Když Tama zjistí, že mu do objektu vstoupili policisté, vyhlásí domovním rozhlasem, že každý, kdo pomůže zabít nezvané hosty, má od něj doživotní bydlení zadarmo. To je velké lákadlo, takže se rozpoutá velmi krutý boj na život a na smrt... (TV Prima)
(viac)Videá (8)
Recenzie (1 222)
Neuvěřitelná řezničina, která překonává většinu doposud natočeného. Tam, kde většina režisérů nepřitlačí na pilu a odkloní kameru, či střihne obraz, tam Evans nechá kameru v záběru s maximálním detailem v dané scéně. Velmi krvavé, velmi brutální a po choreografické a audiovizuální stránce naprosto neuvěřitelně explozivní. Za trapný rozpočet se podaří natočít něco takovéhleho ? Američani (a všichni ostatní) by si měli vzít ponaučení. Takto se točí čistokrevná akce. Děj je nepodstatný. ()
Poprvé mě indonéská kultura udivila z hlediska hudby, respektive metalu, kdy jsem se dozvěděl, že indonéské metalové kapely jsou striktně fašistické. Když jsem viděl film Serbuan Maut neboli The Raid: Redemtion, zjistil jsem, že ti drobní Indonésané mají i sklony k docela brutálnímu a skálopevnému přesvědčování diváka, že mnozí místní jsou prostě neskutečně odolní lidé. Že mají místo pěstí buchary a žebra z ocele, a že v Indonésii se dají sehnat neskutečně kvalitní zářivky, které prostě neprasknou, ani když je narvete tomu malému hajzlovi do krku. Když pominu, že si z filmu odnese divák jen to, že fízlové jsou všude stejný svině, musím podtrhnout, že je to opravdu našlapané skvělými bitkami a přestřelkami. Jakoby se člověk ocitl uprostřed nějaké videohry. ()
Hrstka policajtů, miliarda šikmookejch řezníků a barák, v němž by se i Chucku Norrisovi svíraly půlky hrůzou. Toť návod k úspěchu. Konečně si můžeme potvrdit, že aura výjimečného filmu, která se kolem téhle indonéské akční senzace od loňské premiéry na torontském festivalu během pár měsíců vytvořila, nelže. Serbuan Maut je film, který se opravdu nevidí každý den. Neskutečně nařachaná akční jízda, brutální, intenzivní, chvílemi až strašidelná, děsivá. Těžko tuhle parádu nějak detailněji komentovat, to se prostě musí vidět. Žánrová pětihvězda už dlouho nebyla takhle čistá :) ()
V dobrém bojovém filmu musejí být tak jako v životě vnitřní motivace hrdinů stejně úsporné, nezbytné a sladěné jako jejich pohyby. Tady by ale všichni upadli, jakmile by se pokusili o první krok. Nepopírám, že řada scén v sobě má strhující napětí, o to absurdnější a tristnější je pak ale celkový výsledek. A navíc mi často výslovně překážela kamera i střih, abych si mohla onu "choreografii" doopravdy vychutnat, a mnohdy jsem se přistihla, že se spíš jenom spoléhám, že ty pohyby dávají smysl, a při té zastíranosti, rozostřenosti a rychlosti reaguju spíš jenom na rytmus, jediný jednotící prvek filmu. Rytmu se dá ale dopomoct různými vedlejšími prostředky. Čím dál víc ve mně proto už při sledování narůstal dojem, že i v dynamice sil bylo lecos podvedeno kvůli efektu, že "choreografie" vlastně nebudí dojem nezbytnosti, že je do ní pumpován zvenčí, strhujícím rytmem, jemuž je přizpůsobena. Jakmile se vás tohle podezření při sledování zmocní, je výmluvné, že se ho už prostě nezbavíte, ať jste sebepozornější. A i pokud ve mně zásadní nedůvěru vyvolávala jenom skutečnost, že na příběhové rovině filmu logika prokazatelně zneužitá je, tím hůř pro snímek, že si takhle hloupě sám podřezává nejsilnější větev, na kterou se posadil. ()
Dlouho očekávaný akčňák je tady, a s klidem můžu potvrdit, že je to fakt nářez. The Raid je testosteronem nacpaná jízda, neutuchající akce od začátku do konce. A ta je poměrně brutální, jelikož se kromě samopalů hojně využívá bodných a sečných zbraní, takže ty špinavé a krví zbrocené chodby podle toho vypadají. Hlavní hrdina to tu mlátí, láme a řeže hlava nehlava, své nepřátele nelikviduje po hrstkách, nýbrž po tuctech. Výborná je i postava zabijáka, co si vraždění policistů náramně užívá, a v závěru předvede neskutečný fight. Samozřejmě, má to svoje mouchy (třeba neustále třesoucí se kameru i při bitkách, tudíž se člověk může chvílemi ve všech těch rychlých úderech trochu ztrácet), ale ty jsou proti kladům vážně minimální. ()
Galéria (72)
Fotka © Sony Pictures Classics
Zaujímavosti (29)
- Yayan Ruhian, jež ztvárnil postavu Mad Doga, učil na přelomu roku 1989 a 1990 ochranku prezidenta a indonéskou militantní polici, a to bojovému umění Pencak Silat. (HellFire)
- SWAT dodávka byla v tak špatném technickém stavu, že musela být pokaždé roztlačena členy štábu a herci. (eMeMko)
Reklama