Smrt samuraje

Osobne nie som veľký fanúšik remakov. Vždy som mal radšej originál a len v malých prípadoch som uchvátený novším spracovaním, alebo spracovaním z iného štátu(Ameriky). Kobayashi bol ale básnik svojho obdobia. Dotýkajúci sa silných sociálnych tém a ľudských osudov. Je to po Kurosawovi môj najobľúbenejší režisér obdobia 60 rokov. Miike je zručný režisér a rozprávač. Jeho príbeh má svoje čaro aj napriek tomu, že je atmosférou niekde úplne inde ako jeho predchodca. A nebyť originálu bolo by to rozhodne výborné dielko. A má svoje kvality. Silné herecké výkony a pekne budovaný príbeh spejúci nie do krvavého, ale myšlienkovo silného finále. A to sa mi na tom páčilo. (08.01.2014)

3D my ass! Ach, já to tři-dé asi nikdy nepochopím. Tady se cítím dokonce uražený tím, že jsem musel mít na hlavě ty odporné a otravné brýle přes 2 hodiny. Proč, proboha?! Pochopím, že se dělají předělávky a předělávky předělávek. Pochopím, že 3D u dětských filmů nebo povrchních akčních/sci-fi/fantasy může přilákat do kina žádoucí skupinu lidí, ale udělat předělávku klasického konverzačního (!) japonského samurajského dramatu do 3D, to je zbytečné jako automat na kondomy ve klášteře. Celkově to dle mého názoru dokonce snížilo kvalitu filmu, stejně jako možnost ponořit se do samotného děje. Je to otravné a tečka. Pokud odhlédnu od tohohle hnusu, tak je film slušně zpracovaný - pomalé tempo, dobří herci, stupňování "síly" příběhu.... Originál jsem zatím neměl možnost vidět, ale Miike to myslím zvládnul obstojně. (26.03.2012)

Dost odvazny film, ktory ukazuje, ze cela ta filozofia samurajov zalozena na cti ma tiez svoje chyby a ked neprebieha vojna, tak su vlastne samurajovia uplne zbytocny a kvôli cti aj neschopny zaradit sa do nejakej inej oblasti. Myslienka sa mi pacila, ale prevedenie mi uz pripadalo slabsie. Film je zalozeny osudnom strete filozofii dvoch stran. Na jednej strane klan samurajov, ktory dodrziavaju svoj zastaraly a neprakticky spôsob zivota, ale opravnene sa brania podvodnikom a na druhej strane mladik, ktory je tragickymi udalostami donuteny k podvodu, aby zachranil svoje dieta. Lenze tvrdo narazi. Prvu polhodinu sledujeme tieto udalosti z pohladu klanu a mne tato cast pripadala najsilnejsia a vrcholom je samotne Hara-Kiri s bambusovym mecom, co je neskutocne silna scena napriek absentujucej brutalite. V strednej casti ale pride svokor mladika a neskutocne zdlhavo nam vylici pribeh z pohladu mladikovej strany. No a tu je hlavny problem. Asi to malo byt tak dojimave, ze by divak bol ochotny akceptovat jeho dôvody napriek tomu, ze prave on sa dopustil precinu voci pravidlam. Ale jeho pribeh je tak extremne tragicky, ze mi to zacalo pripadat nudne a s pribudajucimi umrtiami v jeho rodine dokonca az trapne. Zomru mu vsetci vratane kocura. To uz som sa smial na plnu hubu. Tato stredna cast bola natolko nevydarena, ze mi pokazila aj zaver v ktorom prisiel dat lekciu samurajom aj mladikov svokor. A aj ked jeho spôsob lekcie bol znova dobre vymysleny, tak po tom prehnanom martyriu mladikovej rodiny som uz voci nemu nic necitil a prial som si, aby utrpenie svokra tiez co najskôr ukoncili. Zacinam lutovat, ze som si nepustil original. Ale co najskôr to napravim. Mam pocit, ze tento remake je horsi ako original aj bez znalosti originalu. Vysledkom je film so skvelou myslienkou ale nevydarenym prevedenim. 6/10. (30.09.2016)

Od Smrti samuraje jsem čekal mnohé, ale ne to, čeho se mi nakonec dostalo. Jméno režiséra slibovalo krvavou krutou podívanou podávanou s formálními výstřelky. Jenže Takaši asi konečně dospěl a v Smrti samuraje tedy nenajdeme (naštěstí) typickou Miike-formu a příběh o hodnotě lidské cti je tak vyprávěn řekněme normálním způsobem a je naprosto strhující, forma je spíš poetická ( padající sníh mě téměř vždycky dostane) a krutosti je, jak už jsem v japonských filmech zvyklý, docela dost a to jak té krvavé, názorné, tak i té psychické, nátlakové. Viděl jsem první Miikeho film, kterému bych s chutí napálil i pět hvězd nebýt samotného závěru, kterému možná rozumí každý Japonec, ale já ne. (14.03.2013)

Na to, že jde o remake naprosto nedostižné klasiky to úplně zcestná ostuda není. Miikeho verze je vizuálně precizní a v některých psychologickoemotivních složkách jde možná kapku více do hloubky. Jako celek je to ale trochu mechanické a příliš uhlazené takže ty klady zase až tak nevyniknou......... A může mi někdo vysvětlit proč se tam na konci Ičikawa s ostatníma klackuje tím bambusákem? V originále je(jestli se nepletu)kosil normálně na ostro a díky tomu celé to předchozí směřování filmu vyrezonovalo naprosto jinak... syrověji, úderněji-prostě lépe. (14.05.2014)