Bojovník

„MUSÍŠ ZŮSTAT V KLIDU, V KLIDU! TOHLE JE TVŮJ SVĚT. JE TU TVÁ DUŠE. BŮH TĚ SLEDUJE. TVÁ ŽENA TĚ SLEDUJE. JÁ TĚ SLEDUJU. TVÁ DCERA TĚ SLEDUJE. NENECH TOHO CHLAPA, ABY TĚ OVLÁDAL…“ /// Sonda do nitra boxera, kterej prodělává očistu duše. Tihle chlápci, bušící hodiny do pytle, nejsou žádní Ajnštajni a jejich život spíš než rozum, ovládaj emoce. Po Slídilovi tak Gyllenhaal znova předvádí koncert plnej emociálních výlevů a poruch chování. Film bych rozdělil na čtvrtiny. Ta třetí mě zklamala. Sice těží z mentorování Foresta Whitakera, ale trochu zbytečně příběh natahuje a zdržuje. Přesto je Fugua frajer. Z rutinního scénáře, kterej posílá boxera na cestu tam a zase zpátky stokrát viděným způsobem, vymačkal nejen parádního Gyllenhaala, ale hlavně pocity, kterým rozumím. Dokázal mě vtáhnout do děje a získat si vztah k postavám. Jasně, jsou lepší boxerský filmy, ale tenhle má Gyllenhaalovo charisma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že zastavovat rány obličejem se jako obrana nepočítá. 2.) Na filmy koukám kvůli Gyllenhaalovi. A soundtracku. 3.) Thx za titule „SneakyT“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (08.09.2015)

Od dob (emocemi) nabušeného Válečníka, Toma Hardyho, stále čekám, kdy a jestli vůbec se objeví nějaký film o bojových uměních, který mě dostane jako tento. Říkala jsem si, že Southpaw by na to mohl mít, i když jsem byla trochu na rozpacích z rozdílných komentářů. Jake Gyllenhaal je borec a fakt si mákl, ale za celou dobu sledování jsem nepocítila žádné silnější emoce. Příběh je poslepovaný z žánrových kliše. Finančně zajištěný a úspěšný boxer na vrcholu přijde vinou nešťastné události o ženu a pak už to s ním jde jenom z kopce. Padne až na hubu, přijde o spoustu věcí jemu drahých. Postupně začne opět sbírat síly, za pomoci Foresta Whitakera se znovu vzchopí a zase celému světu ukáže, jaký je to drsňák. Tato tuctová "storyline" by mi vůbec nevadila, kdyby to ve mně ale zanechalo nějaký silnější dojem. V tomto ringu se to však nestalo. Jake to táhne, co to jde, jenže zbytek mi přišel jaksi bez emocí. Ale Eminem je Phenomenal:) (27.03.2016)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)

Trochu vypsychlejší verze Rockyho a zaživnejsi než Warrior. Avšak na Rockyho nic nemá. Bylo to hustý, chvíli jsem přemýšlel nad plným počtem, páč občas ten feeling a vžití bylo dost psycho, ale nakonec zůstanu u těch čtyř, jelikož bych si to asi znova nepustil. Dostal mě Whitaker a jeho vtipkování o oku. (16.04.2017)

Southpaw= Nová generace Rockyho! Neměl jsem příliš velká očekávání, ale film mě strhl svým dějem od začátku až do konce a počas sledování mě emočně ždímal jako pračka jak už dlouho nic. Příběhově film sice nepřináší nic zásadního do žánru, ale za to oscaru hodné herecké výkony, prudká emoční síla, slušné tempo, perfektní tréning za doprovodu Eminema a napínavý finální souboj přináší minimálně poctivou srdcařinu. Fandil jsem, brečel jsem, řval jsem jak už dlouho ne. Líbilo více než Warrior. 85% (06.09.2015)