Bojovník

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Předtucha klasického "boxerského" filmu se v průběhu stává skutečností a Southpaw nenabídne nic moc nového či neotřelého, ať už jde o režii či scénář. Celé dvě hodiny se tak jede na lehce nadprůměrné vlně, která nabírá kvalitu hlavně díky jménu Jake Gyllenhaal, který opět předvedl maximum ze svého hereckého umu. Velkou měrou se o kladné hodnocení zasloužilo také velice dobře zvládnuté dění v samotném ringu, leč ho nebylo mnoho. /75%/ (Kino) (27.07.2015)

Hneď na začiatku ma príjemne prekvapil J. Gyllenhaal. Vždy som ho mal za takého cucáčika, ktorý sa hodí skôr do póz akademických a slušňáckych (učiteľ, vedec, novinár....) a on zatiaľ v pohode zvláda zahrať aj totálneho drsňáka, potetovaného od hlavy až po päty so slovníkom obúchaného polodementa 5. cenovej skupiny. A zahral ho naozaj veľmi dobre, dovoľujem si tvrdiť, že hlavný podiel na pomernom úspechu snímku má práve on. Tiež oceňujem, že sa tu našlo vhodné využitie a vysvetlenie Whitakerovho škuľavého oka, to je ďalšie bezvýznamné plus. Samotný príbeh neponúka nič nové, čo by sme už nepoznali z desiatok podobných športových drám. Aj tu sa hrá so silnou sociálnou kartou, problémami v rodine, úmrtím partnera a samozrejme v neposlednom rade si hlavný hrdina tiež musí prejsť svojím osobným peklom aby potom jeho úsilie o lepšieho človeka bolo korunované vytúženým rodinným šťastím a dcérinou láskou. Čiže nič nové, ale aj napriek tomu ma dejová linka nenudila, za čo samozrejme vo veľkej miere môžu aj výborne a divácky atraktívne zvládnuté jednotlivé boxerské zápasy. Takže za mňa spokojnosť. 75/100 (08.10.2015)

Debutující scenárista Kurt Sutter dává originalitě hned v prvním kole tvrdé K.O. (Vše podstatné je vlastně prozrazeno již v úvodních titulcích, z nichž není těžké odtušit, že Whitakerovi připadne důležitější role než Rachel McAdams, pročež jen čekáte, kdy se objeví na scéně a zda doopravdy bude hrát tu roli, která by mu logicky měla připadnout.) Po úvodním dějovém zvratu, který je prozrazen v traileru, následuje učebnicový příběh o vykoupení a druhé šanci. Protagonista musí nejprve padnout na dno, aby se mohl znovu postavit na nohy, najít vnitřní rovnováhu a utkat se s antagonistou. Dílčí úspěchy ve sportovní linii jsou tlumeny neúspěchy v linii vztahové (odcizující se dcera), takže hrdina má stále co řešit a divák je stále „zaháčkován“. Od prvního Rockyho se Bojovník liší pouze tím, že vzestup boxera, který nebojuje o srdce své milé, ale o důvěru dcery, začíná až poté, co se z bohatého stane chudým. Jestli tím chtěl Sutter, jenž sám pochází z chudé rodiny, sdělit, že opravdoví boxeři nebojují kvůli slávě, ale z lásky ke sportu, není jednoznačné. Billy se totiž očividně nehodlá spokojit s tím, že by měl po zbytek života trénovat kluky z chudinských čtvrtí. Stejně málo kritický je film vůči sebedestruktivní povaze bojových sportů (nejen ve srovnání se Zuřícím býkem nebo nedávným Honem na lišku). Zápasy jsou sice díky reportážně dotěrné kameře a naturalistickému herectví Jakea Gyllenhaala nepříjemně kontaktní, ale ve výsledku přinášejí hlavně katarzi, nikoliv bolest. Aneb jednou bojovník, navždy bojovník. Plně chápu a uznávám existenci podobných sebeaktualizačních a sebepotvrzujících melodramat, zvlášť když nejsou urážlivě hloupá a řemeslně ani vypravěčsky jim nelze nic moc vytknout, zároveň si ale říkám, k čemu jinému je v dlouhodobější perspektivě dobrá další variace téhož tématu a téhož schématu, než k tomu, aby pár hercům vynesla nominaci na Oscara. Zvlášť u odměřeného Whitakera, který začíná hrát podobná zosobnění stáří a moudrosti jako Clint Eastwood (jehož Million Dollar Baby nabízí mnohem méně samoúčelný dějový zvrat), by mi ani nevadilo, kdyby nezůstalo jen u nominace. Gyllenhaal se o nějakou cenu chvílemi snaží až moc. Jako ostatně celý film. 60% (22.07.2015)

"Zastavuješ rány obličejem. To není obrana." Ale na druhou stranu je to atraktivní styl, který spolehlivě odstraní přebytečnou inteligenci z hlavy. A Eddie více než polovinu filmu dokazuje, že ve své hlavě nemá vůbec nic. Pro mě bylo poměrně velkým utrpením sledovat idiota, který padá z výšin jenom proto, že je cholerik a že si vychytrale vzal hypotéku na tři mistrovské pásy dopředu. A to klišé je poměrně strašné, protože to není jen klasické nahoru - dolů, ale přidává se k němu supermanská schopnost jeden den si jít zaběhat, druhý den se duševně vyrovnat, třetí den se naučit bránit a za šest týdnů ... to byste neuhodli. (06.01.2016)