Bojovník

// Rocky, Warrior.. i ten Fighter. Něco mi říká, že Fuqua sice všechny tyto filmy viděl, ale stejně si řekl, že to udělá po svém a nevyšlo mu to. Tam, kde totiž zmíněné snímky nemusely vůbec nahlas zmiňovat podtext, které finální bitky doprovázely, tady se Southpaw snaží všechno tlačit směrem k pomstě, k nějakému závěrečnému vygradování. Bohužel to nefunguje. Je to strojené, lehce umělé a ačkoliv se Gyllenhaal snaží seč může, Fuqua to svojí překvapivě pasivní, tlumenou režií hrozně podráží. Jinými slovy, kdyby se místo hraní si na umělce na to vysral a natočil o něco hloupější, přímočařější, akčnější řežbu s výbušnější hudbou a živější kamerou, dopadlo by to mnohem líp. Takhle se ten film zastavil někde v půli cestě a vyprchal do prázdna, což je obzvlášť po výkonu snaživého Gyllenhaala velká škoda. 5,5/10 (02.09.2015)

ČSFD premiéry v Lucerně jsou asi zakletý filmovým satanem. Když už nenadskakuju v rytmu undergroundový kapely, která zrovna koncertuje pod sálem nebo když mě zase naopak neuspává Dáma ve zlatém, tak se pro změnu do první brázdy rozvalí novinářský hovado, který během filmu asi tak devětsetpětašedesátkrát cvakne propiskou a svítí si k tomu baterkou. Ty debile jeden, kdo tě naučil chodit si do kina malovat? Jak můžeš dělat kritika a psát recenze, když polovičku těch filmů ani nevidíš? Ode dneška si nepřečtu už ani řádek od takzvanejch odborníků, protože když vidím jací jste arogantní burani, je mně jasný, že o filmu doopravdy můžete vědět maximálně to, jaký i se v tom slově píše. A to kdo ví jestli... Jinak Bojovník sám o sobě je dobře natočená šablona sportovních klišé příběhů, která by ode mě dostala pár hvězd navíc, kdyby skvěle hrající Jake seběhnul z plátna a tomu hňnupovi urazil pazouru i s propiskou. Příště si do Lucerny beru prak. (23.07.2015)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Sentimentální boxerské drama rozředěné ,,rodinným" filmem, navíc plné schematismů a žánrových klišé dodávající filmu punc mimořádné nezáživnosti. Kdysi velmi kvalitní režisér Antoine Fuqua se s výzvou boxerského dramatu nepopasoval se ctí a po syrovosti jeho někdejšího kultovního Training Day už není ani památky. Hlavní problém je ovšem v doslova podpásovém výkonu debutujícího scénáristy Kurta Suttera, který umělecky zapadl do melodramatických mokřad a nechal v nich utopit sebe, příběh i diváky. Jediným světlým bodem je tak herecký výkon Jakea Gyllenhaala a hlavně přerod jeho fyzické stránky - zatímco ve Slídilovi zhubl kvůli roli psychopatického bulvárního novináře několik desítek kilo, pouhý rok poté disponuje skutečně úctyhodnou muskulaturou, na kterou je radost se podívat...připomíná tak třeba Edwarda Nortona před a při natáčení jeho legendárního Kultu hákového kříže...ta proměna vyzáblého kloučka v nabušeného boxera za pouhopouhý rok je neuvěřitelná... (24.05.2016)

Takmer na úrovni FIGHTERA s Baleom. Zamrzí akurát slabšia stredná časť, kde hrdinovi dlho trvá, kým si to v hlave urovná (chápem, ze v živote športovcov sa určité dilemy a typy osobností opakujú, ale od moderného filmu očakávam väčšiu vynaliezavosť ako zobraziť x-tý krát videný pád na dno). Začiatok a záver fajn, vrátane napätia a emócií... CREED je o niečo lepší a živší (komerčnejší) film... (31.12.2016)