Bojovník

Osoba na režisérskej stoličke Antoine Fuqua zvyčajne zvláda remeselnú prácu dobre a občas z toho vyjde zaujímavý, ba až pozoruhodný film (Training Day). Bojovník je taktiež vizuálne zručný. Bohužiaľ obsahovo ide o jeden zo šedých odtieňov scenáristickej rutiny, ktorá je obsiahnutá už v samotnom popise. Podobná schéma klesania na dno a opätovného výstupu na piedestál je v kinematografii tak bežná, že ide o samostatný klišé žáner. Námet o jednoduchom boxerovi, ktorému zomrie hybná sila a základný kameň života nie je vôbec zlý. Scenáristické a režijné spracovanie sú však natoľko obyčajné, že uvarenie tej istej polievky po niekoľkýkrát nemusí každému chutiť. Niektorí ocenia hercov, kameru a štyri kúty boxerského ringu. Iným bude určite vadiť dlhá minutáž, z análneho venca vytiahnuté zvraty a celková všednosť. (11.06.2019)

Debutující scenárista Kurt Sutter dává originalitě hned v prvním kole tvrdé K.O. (Vše podstatné je vlastně prozrazeno již v úvodních titulcích, z nichž není těžké odtušit, že Whitakerovi připadne důležitější role než Rachel McAdams, pročež jen čekáte, kdy se objeví na scéně a zda doopravdy bude hrát tu roli, která by mu logicky měla připadnout.) Po úvodním dějovém zvratu, který je prozrazen v traileru, následuje učebnicový příběh o vykoupení a druhé šanci. Protagonista musí nejprve padnout na dno, aby se mohl znovu postavit na nohy, najít vnitřní rovnováhu a utkat se s antagonistou. Dílčí úspěchy ve sportovní linii jsou tlumeny neúspěchy v linii vztahové (odcizující se dcera), takže hrdina má stále co řešit a divák je stále „zaháčkován“. Od prvního Rockyho se Bojovník liší pouze tím, že vzestup boxera, který nebojuje o srdce své milé, ale o důvěru dcery, začíná až poté, co se z bohatého stane chudým. Jestli tím chtěl Sutter, jenž sám pochází z chudé rodiny, sdělit, že opravdoví boxeři nebojují kvůli slávě, ale z lásky ke sportu, není jednoznačné. Billy se totiž očividně nehodlá spokojit s tím, že by měl po zbytek života trénovat kluky z chudinských čtvrtí. Stejně málo kritický je film vůči sebedestruktivní povaze bojových sportů (nejen ve srovnání se Zuřícím býkem nebo nedávným Honem na lišku). Zápasy jsou sice díky reportážně dotěrné kameře a naturalistickému herectví Jakea Gyllenhaala nepříjemně kontaktní, ale ve výsledku přinášejí hlavně katarzi, nikoliv bolest. Aneb jednou bojovník, navždy bojovník. Plně chápu a uznávám existenci podobných sebeaktualizačních a sebepotvrzujících melodramat, zvlášť když nejsou urážlivě hloupá a řemeslně ani vypravěčsky jim nelze nic moc vytknout, zároveň si ale říkám, k čemu jinému je v dlouhodobější perspektivě dobrá další variace téhož tématu a téhož schématu, než k tomu, aby pár hercům vynesla nominaci na Oscara. Zvlášť u odměřeného Whitakera, který začíná hrát podobná zosobnění stáří a moudrosti jako Clint Eastwood (jehož Million Dollar Baby nabízí mnohem méně samoúčelný dějový zvrat), by mi ani nevadilo, kdyby nezůstalo jen u nominace. Gyllenhaal se o nějakou cenu chvílemi snaží až moc. Jako ostatně celý film. 60% (22.07.2015)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)

Hneď na začiatku ma príjemne prekvapil J. Gyllenhaal. Vždy som ho mal za takého cucáčika, ktorý sa hodí skôr do póz akademických a slušňáckych (učiteľ, vedec, novinár....) a on zatiaľ v pohode zvláda zahrať aj totálneho drsňáka, potetovaného od hlavy až po päty so slovníkom obúchaného polodementa 5. cenovej skupiny. A zahral ho naozaj veľmi dobre, dovoľujem si tvrdiť, že hlavný podiel na pomernom úspechu snímku má práve on. Tiež oceňujem, že sa tu našlo vhodné využitie a vysvetlenie Whitakerovho škuľavého oka, to je ďalšie bezvýznamné plus. Samotný príbeh neponúka nič nové, čo by sme už nepoznali z desiatok podobných športových drám. Aj tu sa hrá so silnou sociálnou kartou, problémami v rodine, úmrtím partnera a samozrejme v neposlednom rade si hlavný hrdina tiež musí prejsť svojím osobným peklom aby potom jeho úsilie o lepšieho človeka bolo korunované vytúženým rodinným šťastím a dcérinou láskou. Čiže nič nové, ale aj napriek tomu ma dejová linka nenudila, za čo samozrejme vo veľkej miere môžu aj výborne a divácky atraktívne zvládnuté jednotlivé boxerské zápasy. Takže za mňa spokojnosť. 75/100 (08.10.2015)

Nalákal mě Gyllenhaal, ale obával jsem se režiséra. Antoine Fuqua točí dobré filmy po technické stránce. Takže akce se většinou vysloveně podaří. Horší je to ale s emocemi, dialogy a celkově se všemi ostatními scénami, kde akce není. Takže s většinou filmu. To Antoine vysloveně nezvládá a v Bojovníkovi jsem myslel, že to nedokoukám a padnu za vlast. Tak brutálně nudnej a zbytečnej film jsem dlouho neviděl. Boxérských dramat jsme tu měli už požehnaně a snad každý bylo lepší, než právě Bojovník. (15.09.2015)