Bojovník

Osoba na režisérskej stoličke Antoine Fuqua zvyčajne zvláda remeselnú prácu dobre a občas z toho vyjde zaujímavý, ba až pozoruhodný film (Training Day). Bojovník je taktiež vizuálne zručný. Bohužiaľ obsahovo ide o jeden zo šedých odtieňov scenáristickej rutiny, ktorá je obsiahnutá už v samotnom popise. Podobná schéma klesania na dno a opätovného výstupu na piedestál je v kinematografii tak bežná, že ide o samostatný klišé žáner. Námet o jednoduchom boxerovi, ktorému zomrie hybná sila a základný kameň života nie je vôbec zlý. Scenáristické a režijné spracovanie sú však natoľko obyčajné, že uvarenie tej istej polievky po niekoľkýkrát nemusí každému chutiť. Niektorí ocenia hercov, kameru a štyri kúty boxerského ringu. Iným bude určite vadiť dlhá minutáž, z análneho venca vytiahnuté zvraty a celková všednosť. (11.06.2019)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Předtucha klasického "boxerského" filmu se v průběhu stává skutečností a Southpaw nenabídne nic moc nového či neotřelého, ať už jde o režii či scénář. Celé dvě hodiny se tak jede na lehce nadprůměrné vlně, která nabírá kvalitu hlavně díky jménu Jake Gyllenhaal, který opět předvedl maximum ze svého hereckého umu. Velkou měrou se o kladné hodnocení zasloužilo také velice dobře zvládnuté dění v samotném ringu, leč ho nebylo mnoho. /75%/ (Kino) (27.07.2015)

Je to dražší a více nabubřelé Million Dollar Baby s opačným pohlavím v hlavní roli a místo fyzické újmy je to ta psychická. Fuqua zapadá do mainstreamu daleko více než Eastwood a tak tam, kde si Clint scénu vypiplal svým pomalým klavírem, tupými zvuky úderů a bravurní kamerou snímající šedou tělocvičnu, tam jde na to Fuqua s ukřičeným hip-hopem a trhanými střihy. Možná by to mohlo znít jako hanění, ale nikoliv. Fuqua na sobě v poslední době zamakal, chytl pořádného dramaturga a sic má stále nudného a obyčejného scénáristu, tak jak Equalizer, tak především Southpaw u diváka generují přirozenou cestou emoce. A tak mohu směle říci, že Bojovník je režiséra nejvyzrálejší a nejplnohodnotnější film po všech stránkách od Training Day a to mohu hned hravě na to přihodit druhou paralelu, kdy podobně výrazní, jako hlavní představitelé v oscarovém hitu, kteří na sebe strhávali v podstatě celý film, jsou i zde, tentokrát trenér vs učeň. Whitaker je jednoznačně nejlepšé persona filmu, ale Gyllenhaal by si mohl svým explicitním herectvím a fyzicky náročnou rolí vydupat nejedno prestižní ocenění. Kupodivu je tak Southpaw přes všechno to klišé, předvídatelnost i jednoduché narativní vyprávění o snu, pádu, vzestupu a nalezení těch správných hodnot dostatečně autentický, upřimný a syrový tak, že bude bavit nejen jednoduchého konzumenta, ale i člověka, který chce od filmu trochu víc a zároveň je ochoten u klasických neduhů velkých produkcí přimhouřit oči a nechat se vtáhnout. (25.07.2015)

Žádné KO se nekoná, tenhle filmový mač si musím v hlavě nějak ukočírovat na body. Ty plusové jednoznačně zasluhují Gyllenhaal s Whitakerem, kteří se před kamerou rvou o život víc než v ringu samotném. Jenže proti nim stojí zákeřní soupeři - scenáristé a režisér, od nichž sledujeme jen další, tolikrát viděnou, story o zmrtvýchvstání, navíc fádně natočenou a ke konci dokonce bez koulí (a že do nich Jake jednu slízne se nepočítá) .. (22.07.2015)