Bojovník

V maximální míře kreativity, jaké byl distributor schopen, je český název filmu "Bojovník". Ale ono to sedí, protože podobně "kreativní" je celý film. Scénář pochází patrně z nějakého automatického generátoru, kam stačilo zadat základní proměnné jako vzhled hrdiny, věk jeho dítěte, místo konání závěrečného mače a v kterém kole dojde ke knock-outu, a pak zmáčknout "CREATE SCREENPLAY". Kdyby měli tvůrci dost koulí a kulturního rozhledu, aby aspoň místo rutinéra Hornera angažovali Southpaw, dal bych o hvězdičku víc:) (22.07.2015)

Je to dražší a více nabubřelé Million Dollar Baby s opačným pohlavím v hlavní roli a místo fyzické újmy je to ta psychická. Fuqua zapadá do mainstreamu daleko více než Eastwood a tak tam, kde si Clint scénu vypiplal svým pomalým klavírem, tupými zvuky úderů a bravurní kamerou snímající šedou tělocvičnu, tam jde na to Fuqua s ukřičeným hip-hopem a trhanými střihy. Možná by to mohlo znít jako hanění, ale nikoliv. Fuqua na sobě v poslední době zamakal, chytl pořádného dramaturga a sic má stále nudného a obyčejného scénáristu, tak jak Equalizer, tak především Southpaw u diváka generují přirozenou cestou emoce. A tak mohu směle říci, že Bojovník je režiséra nejvyzrálejší a nejplnohodnotnější film po všech stránkách od Training Day a to mohu hned hravě na to přihodit druhou paralelu, kdy podobně výrazní, jako hlavní představitelé v oscarovém hitu, kteří na sebe strhávali v podstatě celý film, jsou i zde, tentokrát trenér vs učeň. Whitaker je jednoznačně nejlepšé persona filmu, ale Gyllenhaal by si mohl svým explicitním herectvím a fyzicky náročnou rolí vydupat nejedno prestižní ocenění. Kupodivu je tak Southpaw přes všechno to klišé, předvídatelnost i jednoduché narativní vyprávění o snu, pádu, vzestupu a nalezení těch správných hodnot dostatečně autentický, upřimný a syrový tak, že bude bavit nejen jednoduchého konzumenta, ale i člověka, který chce od filmu trochu víc a zároveň je ochoten u klasických neduhů velkých produkcí přimhouřit oči a nechat se vtáhnout. (25.07.2015)

"Creed vs Southpaw" Obe filmy propagujú boxerský úspech, ale víťaz je len jeden. Mojím víťazom sa stáva Southpaw. Southpaw bol silnejší hlavne čo sa týka príbehu a emočného naklonenia k divákovi. Prvým nečakaným zakopnutím bola smrť krásnej manželky, pretože potom koľko krvi stále vypľúval Billy Hope po zápase som myslel, že sa zdramatizuje jeho zdravotný stav a druhým významným pozitívom vo mne vzbudil záverečný boj, keď do drámy bolo zapojené aj malé dievča. Vtedy som držal palce Billimu aj ja. Aj herecká náročnosť a rozdelenie postáv vyznelo lepšie ako u Creeda , len škoda tej krátkej účasti R. McAdams. Našli sa aj malé nedostatky, ale v celku to vidím na 70%. (31.10.2016)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)

V rámci boxerskýho sportovního subžánru pouze průměr. Když pominu to, že jsme to jaksi skoro všecko viděli už jinde, na tento filmek nezapomenu pouze, jak už to bývá pravidlem v daném typu filmů i v případě Jakea Gyllenhaala, díky jeho realistickému zhmotňování charakteru hlavního hrdiny, úplně stejně jako tomu bylo v případě Fightera a vyzáblé smažky Christiana Balea. Prim ve filmařině Antoine Fuquai hraje krom Gyllenhaala audio, bohužel choreo zápasů je jen průměrné, trénink nedostatečný, což při Jakeově postavě uřčitě nebylo tím, že by to nedal, ale mnohem pravděpodobněji ve spojení s prací Kurta Suttera (kdo to je???) a jeho rádoby citově vydíracím scénářem. Ten je ale bohužel tak na oko bijící a účelový, že ani nedokáže emočně zaujmout, za to krade spoustu času, který by mohl být použit jinde a patřičně. S emoční nakládačkou ze závěru MDB se toto, i když by určitě moc moc chtělo, srovnat nedá. Celkově jsme tady v rámci boxerskýcho sportovního filmu o řád a půl níž. 3,5*/69% (07.09.2015)