Filosofové

After the Dark je dost podhodnocený kousek, který viditelně cílí na teenagery (a popravdě nevím proč, protože ty to asi moc bavit nebude), které se snaží zaujmout krásným vizuálem a takřka "dokonalým" obsazením těch nejhezčích (nikoli však nejsympatičtějších) lidí, co byli k dispozici. Nejsem člověk s IQ 200 a ani student filozofie, ale rozhodně mi film nepřišel tak blbej, jak zdejší rozumbradové tvrdí. Co se logiky týče, divák by si měl uvědomit, že po celou dobu se studenti baví ve vůči realitě zjednodušené rovině, čímž se film a dle mého názoru i filozofie obecně snaží dosáhnout jednotlivých point - tedy čistě v rovině teoretické a v praxi samozřejmě ne zcela použitelné. Konec se mi tedy naopak docela líbil, protože hezky reflektuje předchozí dění, byť abych ho pochopil, tak jsem musel na pátrat po vysvětlení na internetu a teprve tehdy jsem ho mohl docenit. (07.07.2015)

Filozofická koverzačka bez jasného cíle. Průběh filmu je docela stravitelný, chvílemi je to skoro skoro až dobré. Bohužel závěr je úplně o ničem a tak film působí jako takové letní rozptýlení, které vyšumí, jen co se objeví závěrečné titulky. Koukatelné to je, ale prostě v rámci žádného žánru mě to ani zdaleka nestačí. (25.06.2014)

Tak tohle byl výběr těsně vedle. Hovadina první třídy. Hrátky s myslí dobře, ale opakovat pořád dokola, co by kdyby, nekdyby je fakt neuvěřitelně nudné a zcestné. Otázka, kdo bude žít a kdo zemře. Ty seš architekt, ty zahradník..Co budeme potřebovat? Jako by v "novém světě" někdo řešil, jestli se nám hodí víc veterinář, nebo tanečnice. A proč by vůbec se mělo rozhodovat o tom, jaká profese bude žít a která ne. Když lidé v krizových situacích jednají úplně jinak, než v těch, co kdyby..Ještě bych se do toho zapomotala, nelíbí se mi takhle uvažující film, který v konečné fázi je úplně jednomyslný a zpropadený. (28.03.2015)

Ach, filozofie, ty proradná, v životě tolik užitečná vědo. Skupinka náctiletých pseudointelektuálů v čele s panem učitelem, který je asi tak trochu blázen a sociopat, nám předvádí, jak se dá báječně zabít poslední středoškolské dopoledne na tropickém ráji pro privilegované smrady. Což takhle střihnout si pár nesmyslných experimentů a rozjímat nad nejhlubšíma hlubinama lidské duše a nad chladnou logikou, která nás všechny neovladatelně zachvátí na pokraji záhuby? A což takhle protkat to celé jen těžko uvěřitelným, iracionálním chováním celé skupinky ať už vevnitř či vně oněch experimentů? Že Vám ani tohle nestačí? A co kdybychom to celé posypali skupinkou mladých, krásných a dokonale vysportovaných lidí, z nichž, pana učitele nevyjímaje, nikdo nemá na těle ani gram tuku? Vše a ještě mnohem víc Vám totiž tento skvost americké kinematografie nabízí! A pokud by se mezi Vámi přece jen stále našlo nějaké zatoulané štěnátko, které by si cestu k tomuhle kousku nedokázalo najít, tak vězte, že nechybí ani ona pomyslná třešnička na dortu v podobě grandiózně retardovaného finále. Skoro si až člověk po shlédnutí říká, jestli on náhodou pan rejža nebyl filozof. (07.03.2014)

Dokud si pan režisér si hrál v prvních dvou třetinách s bezlítostnou logikou v případech apokalypsy, bylo to obstojné, jakmile se pustil do větších emocí a milostné linky, stalo se nevyhnutelné - zhatila se nejen logika, ale i smysl celého filmu. To že záleží více na kvalitě než na délce života by lépe vysvětlil i Bob Marley po 36 jointech; z filmových charakterů by to měl být teoreticky schopen vysvětlit každý levou zadní, namísto toho se toho si sednou k ohínku a následovně se chtějí obětovat jeden za druhého se záminkou "že je to tak prostě správné a hotovo". Takové vysvětlení by mělo podat pětileté dítě, ne student filozofie. (27.01.2014)