Súkromné neresti

No, jsem už starší, takže jsem ten výstup Howarda Sterna alias Fartmana na MTV Awards s holú řiťú zažila živě v TV a říkala jsem si, co to je za pako tohleto? Díky tomu i zhruba vím, jak vypadá ve skutečnosti. Když jsem viděla Soukromé neřesti, pochopila jsem, co ho k tomu vedlo. Nasmála jsem se fakt hodně, hlavně když se učil vyslovovat "dabljů ééén bísí" a u vědomostního kvízu. Nemůžu nenapsat, že soukromé neřesti je fakt hodně eufemistický překlad originálního názvu Private parts, odkazujícího do míst, kam nikdo, koho tam pošlete, nejde rád, protože je tam tma, nejsou tam okna:-) (17.05.2010)

Vtipné představení sama sebe. A že toho stihnul tenhle chlapík hodně - stal se jedním z nejlépe placených rozhlasových moderátorů, kandidoval na guvernéra New Yorku za libertariány, napsal dva bestsellery. Popravdě, Sterna bych asi neposlouchal, to, čím zásobuje eter, je na můj vkus až příliš extrovertní. Nebo jsem sám, koho nezajímá, jak velké přirození má speaker a co s nim po večerech (nebo během vysílání, když už jsme u toho) dělá? Hudba je u něho trochu druhořadou záležitosti, ukázky toho, co pouští, je ale slušná rocková kvalita (Kinks, Ramones, Hendrix, uvidíme živě AC/DC v Central Parku). "Průměrný posluchač poslouchá rádio patnáct minut denně. Fanoušek Howarda Sterna hodinu dvacet. Jak to? Co na něm vidí? Obvyklá odpoved je: Jsem zvědavý, co bude dál. A co ti, co Sterna nenávidí? Ti ho v průměru poslouchají dvě hodiny a půl. Jak to? Obvyklá odpověd je: Jsem zvědavý, co bude dál" Doplněno 21.10.2017 Třetí shlédnutí a zvedám na pět, ten film má prostě šmrnc a nadhled, je zábavný přirozený. Dabing Jana Štastného výborně sedí. "Chodil jsem do rooseveltské střední. Plně integrovaná střední škola. 600 černochů a já." (26.07.2009)

Howard Stern, ať už je ve skutečnosti jakýkoliv a prováděl cokoliv, mi přijde více méně trapný. V rádiu bych ho ani náhodou neposlouchal. Ne proto, že by mi vadili vulgárnosti apod., ale proto, že mi to prostě přišlo o ničem a už vůbec by mě nezajímalo, co bude dál, tak jako to zajímalo posluchače, kteří ho zbožňovali, i ty, kteří ho nenáviděli, a proto měl tak velkou sledovanost. Film má sice švih, nenudí nějakou rozvleklostí, ale obsah mě nedokázal moc zaujmout. (17.10.2009)

Výborná pseudo(?) životopisná komedie o strašlivě prásáckém rádio DJ, který je navíc skutečný. Howard Stern je totální zvíře, jehož rozhlasové vysílání je plné sprosťáren od vulgarit až po live soulože, kloktání semenem nebo hyperdebilní doplňovací soutěž podobnou slovnímu fotbalu. Speciálně rád mám scény jeho bojů s programovým šéfem WNBC ("dabljú éééééééééééén bísí"), kterému ze vzdoru přezdívá "Poblijón" a kterého paroduje s fiktivní postavičkou "panem vyhulbrčkem". (14.04.2007)

Jeden z oborových filmů - Jak se dělá rádio. Tentokrát o jednom z podivných polo-anti-hrdinů typu Ed Wood, Andy Kaufman, Larry Flynt. Jejich hodnocení pro mě - aniž bych volal po černobílých postavách - sráží fakt, že hrdinové námětů z několika příjemných zážitků sklouzávají do nesnesitelné všední trapnosti člověčího bahna, kterého si kolem užíváme dost v reálu. Mám zcela konzervativně rád morální osu příběhu nebo od tvůrců vyjádření distance. Zde ještě přijímám s licencí a cením si pohledu do zákulisí se skutečným Sternem s vědomím, že jde stále jen o okrajovou oblast mediálního průmyslu. Lehká zábavička s hezkou protihrou vedlejších postav. (25.02.2012)