Súkromné neresti

Sebestředná óda jednoho anarchisty rádiového éteru, který ve vlastní biografii hraje sám sebe. Nevadilo by to, právě naopak, šla by z toho vytěžit spousta vtipů, jenže ten film není vtipný ani za mák. Stern mluví sprostě, kloktá sperma a prdí do mikrofonu, ale jinak má vyřídilku plnou urážek, které mě nechávaly naprosto v klidu. Od momentu konfrontace s Paulem Giamattim sice zabliká jiskra naděje, protože se konečně střetnou dva rozdílné světy, ale režisérka totálně nestíhá a dál rutinně vrší scénky. Ale asi to tak ‚božský Howard‘ chtěl. Napětkrát dívaná nuda. (14.03.2010)

Chápu, proč měl Howard Stern takovou sledovanost, ale jedním dechem sděluji, že já bych se jeho fanouškem nestal. Všechny průkopnické počiny se setkaly s nepochopením a nejinak je to i s hodně neortodoxním rozhlasovým reportérem nebo discjockeyem Howardem. Samozřejmě, že jsem mu fandil, aby porazil tu zkostnatělou a puritánskou kliku v tom newyorském rádiu, ale můj šálek čaje to není. Nevadí mi sprostá slova a vulgarity, je jen třeba s nima zacházet opatrně a dávkovat je, jinak ztratí na účinnosti. Stern to přeháněl! Líbil se mi třeba nápad, kdy přes étér a pomocí vibrujícího repráku dokázal ženu přivést k orgasmu. Jiné fóry byly už ale dost za hranicí vkusu. Film mě ale solidně pobavil a tak hodnotím lehce nadprůměrně. (18.03.2014)

Skoda, ze vsetky zivotopisne filmy nie su takto zabavne. Nerobim si iluzie ohladom toho, ze by si svoj pribeh Howard Stern neprikraslil. Ale to je jedno. Prikraslene su nakoniec vsetky zivotopisy a tento je naviac neskutocne vtipny. Skoda, ze aj u nas nevysiela nejaky podobny Howard Stern. Mozno by som si potom prvykrat v zivote pustil radio. 8/10. (05.05.2015)

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)

Proměnlivo. Většinu filmu jsem souhlasil s Alison, že Howard je hnusný hovado. Byly to hrozný oplzlosti a trapnosti, co si divák musel vyslechnout, a scénář v těch chvílích nikoho nešetřil a nikam nespěchal. Občas se něco podařilo, a hodně tomu pomohla filmově klasická černobílá silně kontrastní šablona - špatný-dobrý (nedaří se-daří se), a nic mezi tím. (22.12.2013)