Súkromné neresti

mám rád ľudí, ktorý boria tabu. takými akými boli andy kaufmann či larry flint vo filmoch miloša formana. prekročiť isté hranice za cenu, že občas aj prestrelia. film o howardovi sternovi, ktorého hraje on sám ma však až tak za srdce nechytil. počul som, že tento film inšpiroval mateja "sajfu" cifru, ktorému v jeho snahe byť nekonvenčný držím palce. (05.04.2011)

Howard Stern v kůži Howarda Sterna. Kdyby všechny autobiografie byly tak vtipné, asi bych na nic jiného nekoukal. Pro někoho je kontroverzní a otevřený Stern největším zlem, které stále chodí po planetě Zemi, ale na druhou stranu je neuvěřitelně zábavný a bezprostřední. Lže, lže a lže, ale vše to zabalí tak dokonale, že to divákovi nevadí. Scénám jako orgasmus během vysílání nebo Jenna J. ve studiu celá nahá (plus hláška o manželce...) se velmi těžko odolává a sám si nevzpomínám, kdy jsem se tak dokonale pobavil. Stern je osobnost a jeho výstupy např u Lettermana (byl tam několikrát, je sranda vidět, jak Letterman stárne a Stern je stále takový hippík....) jsou skvělé. Škoda, že více osobností nedokáže svůj život vidět jako Stern... to by bylo zábavy. ČT 1 zase jednou překvapila a potěšila. (26.07.2009)

Chápu, proč měl Howard Stern takovou sledovanost, ale jedním dechem sděluji, že já bych se jeho fanouškem nestal. Všechny průkopnické počiny se setkaly s nepochopením a nejinak je to i s hodně neortodoxním rozhlasovým reportérem nebo discjockeyem Howardem. Samozřejmě, že jsem mu fandil, aby porazil tu zkostnatělou a puritánskou kliku v tom newyorském rádiu, ale můj šálek čaje to není. Nevadí mi sprostá slova a vulgarity, je jen třeba s nima zacházet opatrně a dávkovat je, jinak ztratí na účinnosti. Stern to přeháněl! Líbil se mi třeba nápad, kdy přes étér a pomocí vibrujícího repráku dokázal ženu přivést k orgasmu. Jiné fóry byly už ale dost za hranicí vkusu. Film mě ale solidně pobavil a tak hodnotím lehce nadprůměrně. (18.03.2014)

Rokenrolový DJ Howard Stern propagoval muziku většiny mých oblíbených kapel, včetně Cheap Trick a Ramones, hostoval na albu Blue Öyster Cult, a už několik desetiletí provozuje naprosto šílenou show v rádiu. Jeho humor je většinou poněkud hrubšího zrna, ale pokud máte rádi rock a osypáváte se z politické korektnosti, asi mu stejně nakonec podlehnete. Přestože zde hraje tehdy třiačtyřicetiletý Stern sám sebe (od žáka základní školy až po současnost), což nemuselo dopadnout vůbec dobře, výsledek je zdařilý. Film jsem si při jeho premiéře v kině nenechal ujít, a odcházel jsem spokojen. Je to trochu podobný zážitek jako bláznivá rocková komedie Waynův svět, ovšem s tím významným rozdílem, že tohle se opravdu stalo. I když možná ne vždy tak, jak nám to Stern servíruje. Ale kdo by při naslouchání historkám starého zbrojnoše hleděl na detaily? Zatímco Jimu Morrisonovi zbudoval solidní pomník Oliver Stone, Stern tímto filmem (natočeným podle vlastní autobiografie) buduje pomník sám sobě. (12.07.2007)

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)