Ernest a Celestína

Toto mi pripomenulo tie staré dobré kreslené rozprávky, keď ešte neexistovali žiadne moderné digitálne možnosti. Celkom milé, aj keď miestami sa to menilo na poriadnu kriminálku. Ale v podstate pekný príbeh o nevšednom priateľstve myšky a medvede, ktorí všetkým okolo seba dokázali aké sú predsudky zlé. Len škoda, že akosi pomer rozmernosti postáv sa menil v závislosti od situácie. Ja viem, že v rozprávkach na tom asi až tak nezáleží, ale prečo nespraviť reálne aspoň rozmery, keď by to bez problémov išlo? Ale inak fajn, mierny nadpriemer - ale nie až taký, čo by dosiahol k 4*. (20.01.2014)

Mám pro podobným typ "ruční" animace slabost a frantíci jsou v tomhle oboru machři, kteří mě opět dokázali okouzlit jako to malé dítko. Myší svět se pyšní nebývalou propracovaností, oba hlavní charaktery jsou k zulíbání (hlavně v té libozvučné francouzštině) a snímek je plný vizuálních nápadů, hravosti a roztomilosti. Nebýt příběhově rozvláčnější části před koncem, dám snad i 5*. Takto za parádní 4*. (04.10.2016)

Kouzelný animovaný příběh o myšce Célestine a medvědovi Ernestovi, natočený ve francouzsko-belgické koprodukci podle populární knižní série Ernest et Célestine od Gabrielle Vincent z roku 1982, mají na svědomí již kdekomu známí autoři bláznivé Paniky v městečku. ~/menší spoilery!/ Jejich zatím poslední počin konfrontuje svět medvědů s podzemním světem obývaný myšmi, přičemž obyvatelé obou pohádkových světů se vzájemně nesnášejí. Protagonisty jsou malá Célestine, která nevěří, že VŠICHNI medvědi jsou zlí, jak jim od malička vtloukávají do hlavy. Naopak věří na kamarádství mezi medvědem a myší. Neobyčejný příběh o síle přátelství začne v momentě, kdy hladový Ernest objeví v popelnici spící Célestine a rozhodne se ji nesežrat. Je to starý dobrák, trochu bručoun, neúspěšný muzikant, žije na okraji společnosti v chaloupce v lese. Také Célestine, která chce být malířkou a ne zubařkou, jak se od ní očekává, se stane souhrou okolností psancem a spolu se svým o chlup větším zvířecím kamarádem je na útěku před policejními orgány. Sledujeme příběh plný dobrodružství a akce, ale zároveň i komiky a úsměvných a dojemných situací. ~ Další rozměr, byť se jedná o pohádkový příběh (nejen) pro děti (pozor, ne pro ty nejmenší!), lze spatřit v akcentování škodlivosti xenofobie. Na tomto snímku je příjemné, že autoři svého (malého) diváka nepodceňují. Ač ostentativně nepoučují, mnohá "poučení" divák stejně podprahově vnímá. Vyhrocené finále, v němž sledujeme dva paralelně se odehrávající děje, už jen jaksepatří uzavře příběh nejen o síle přátelství, ale i o škodlivosti předsudků a o cestě za svým pocitem a názorem i přes většinový odpor komunity. ~ Pokorný, ručně (a především s láskou) animovaný nezávislý počin Ernest et Célestine je protipólem americkým počítačově vyráběným trhákům, navíc do pastelových barev laděná animace, inspirující se ilustracemi z dětských knížek, je skutečně povedená a spolu se zvolenou hudbou a příběhem pohladí na duši. (07.08.2014)

Konečně někdo, kdo se nebojí mít vlastní animátorský styl! Na to, aby to bylo jen pro děti, je to trochu moc inteligentní a vážné (pěti, až sedmileté děti některé dějové zvraty a zápletky nepochopí), je to však velmi osvěžující. Scéna s hudbou, měnící se na obraz, byla kouzelná a Celestina má jako osobnost mé sympatie! (24.02.2013)

Medvědi a myši nejsou znepřátelení tolik jako Montekové a Kapuleti, spíš se vzájemně ignorují a do svých dětí vtloukají nedůvěru k těm druhým, protože hladový medvěd sežere na co přijde a nejradši má syrové malé myšky, zatímco myš je vlezlá a když člověk (pardon, medvěd) přijme jednu, přijde jich tisíc. Stejně tak vztah Ernesta a Célestine v sobě nemá erotický náboj jako u Romea a Julie. Ale podobně jako u Shakespeara spočívá i zde hlavní téma v odsouzení předsudků. Druhým tématem je pak právo zvolit si vlastní životní cestu, protože každá myš přece nemusí být zubařkou a každý medvěd právníkem. To všechno je dětským divákům (a snad nejen jim) podáno nenásilnou a poetickou formou, ke které přispívá i výtvarné řešení založené na jednoduché kresbě jakoby někde mezi Jiránkem a Renčínem. A scéna, kdy malířka Célestine a houslista Ernest spolupracují na vytváření zimní krajiny pomocí barev a tónů - to už se blíží čisté poezii. (15.11.2012)