Muž na Mesiaci

Když v lese spadne strom a není tam nikdo, kdo by ho mohl slyšet, opravdu se ozve při jeho dopadu zvuk? A ještě lépe, co když je tam o samotě jen nějaký ten Kaufman. Kde máte jistotu, že se strom po pádu neroztříštil na drobné pidimužíky, kteří vzápětí nepředvesli baletní úpravu Silmarilionu? On to tvrdí, vyvraťte to! Svět člověka stojí a padá s vykonstruovanou realitou. Jedna věc je necha se jí konejšit, druhá věc je tvořit vědomě konstrukce vlastní. Hergot, člověku to dává moc. Andy rozšiřoval své performance za hranice podia a často díky tomu dopadal jako ten chlapeček co se nudil když pásl ovce a tak si vyfabuloval nějaký ty vlky. Svět člověka je v mnohém iluze. Je krásný se touto skutečností čas od času nechat omlátit o hlavu. Ještě krásnější ale je s tímto umět reálně pracovat. Jinak hrozí, že to bude často dopadat tak, že dav vesměs inteligentních lidí unisono skanduje ,,Nejsme žádné ovce!'' a ani si neuvědomuje ten kentus, který tím po sobě lejou. (05.03.2012)

Miloš Forman skutečně už natočil, jak říká betelgeuse, pěknou řádku filmů o svých společnosti zpěčujících se rebelech. Tento film je ale, ať už je to zásluha scénaristy nebo samotného Miloše Formana, trochu jiný. Nejspíš však bude příčinou sám Andy Kaufman, který nám tu ukazuje, že humor je nejzajímavější právě tam, kde přestává být pouhým humorem. Jedině na této hranici se stále ještě děje něco pozoruhodného. Andy nikdy nechtěl být prostě jen komikem. Svá šou přeměňoval spíše v jistý druh umění (nejblížší snad happeningu). Při svých vystoupeních byl podobně jako dadaisté schopen spílat svému publiku. Nechtěl se jim totiž líbit. Chtěl upoutat pozornost. Šokovat a vyprovokovat reakci - ať už jakoukoli. Chápu, že tenhle druh legrace pobuřuje. Leckdy připomíná rozmar koupajícího se člověka, volajícího o pomoc. Jeho nevhodný způsob žertování bude potreztán. Pomoc mu bude odmítnuta ve chvíli, kdy se skutečně začne topit. Andy totiž rád staví na motivu mystifikace. (Zdá se, že z ní stále lze a to nejen v oblasti humoru hodně vytěžit. Vzpomeňme jen třeba na u nás oblíbené Zelenkovy mystifikace.) Přesto mi však Andyho snaha zaujmout připadá mnohem přijatelnější než třeba způsoby bulvárních novinářů anebo metody reklamních pracovníků, kteří své publikum rovněž rádi manipulují. Jeho snažení je totiž mnohem čistčí. Je to přístup spíše dětsky hravý než vykalkulovaný. Jeho žertování připomíná legrácky malého chlapce (dovedené ovšem k magalomanství), který si dělá legraci jen pro vlastní potěšení. Abyste se mohli pobavit s ním, musíte přijmout jeho úhel pohledu. Pak nám teprve může odhallit hodně o nás samotných: o našich nevědomých očekáváních (tehdy, když je zklamává) a o postupech, jimž se necháme manipulovat. (07.03.2004)

Miloš Forman je nejčastěji považován za filozofa, sociologa, kulturního diagnostika, teoretického anarchistu či představitele tzv. katastrofického filozofického diskurzu a jeho zřejmá láska k nezařaditelným, komplikovaným jedincům (Amadeus, Vlasy, Přelet) je opojnější o to více, oč častěji je na rozdíl od prostomyslných bambulů v čele s Forrestem Gumpem nebo Amélií z Montmartru dovede k tragédii. Forman ke svým neschůdným postavám pociťuje sympatie, ale nikdy jim nezapomene přiložit brokovnici k hlavě. A zřídkakdy nevystřelí. S tímhle souvisí druhá věc: Forman si často vybírá takové scénáře, abyste nemohli zkoumat jeho styl. Respektive každá jeho scéna nese nějaké drama, zkušenost, podstatu, a nikdy není do počtu. Tím pádem je obtížné vnímat Formanův rukopis, a když se tudíž řekne Forman, každý si vybaví určitá témata než formální vzorce a matrice. ____ Koncept filmu vychází ze zajímavé tenze mezi diváky uvnitř filmu (publikum Andyho výstupů) a diváky vně filmu (meta-publikum Andyho výstupů, tj. já nebo vy). Někdy jsou pocity obou skupin vzájemné, jindy v protikladu. Řečeno terminologií Rottentomatoes, je-li představení obzvláště špatné, projeví se to vrhem rajčat, vzdor spokojenosti meta-publika (nadto kdo z nás si s sebou bere k filmům rajčata). (17.11.2008)

Viac než biografia. Viac než prehľad najlepších gagov Andyho Kaufmana. Smutná štúdia človeka, ktorého nikto nepoznal sa križuje s niekoľkovrstvovými bohovskými gagmi, ktoré presahujú čas, priestor i ďalšie dimenzie a tak ako ležiaca osmička sa spájajú do jedného dokonalého celku. Ťažko písať o tých úplne najlepších filmoch. Jim Carrey mal dostať Oscara. (26.05.2005)

Zdaleka nemám nakoukané všechny Formanovy kousky, ovšem Muž na měsíci je ten nejlepší, co jsem doposud viděl. Jim Carrey tentkrát prostě uměl a nevěřícně jsem zíral u každé jeho kreace, smál se u první scény na pódiu, nechápavě sledoval při předčítání Velkého Gatsbyho a předvádění Latky a mrkal s nadzvednutým obočím u Tonyho Cliftona. Vynikající dílo, které stárne maximálně tak obrazovými prostředky, ovšem podobné filmy se už takřka netočí, to musí jít člověk do minulosti. (19.02.2018)