Muž na Mesiaci

Miloš Forman je nejčastěji považován za filozofa, sociologa, kulturního diagnostika, teoretického anarchistu či představitele tzv. katastrofického filozofického diskurzu a jeho zřejmá láska k nezařaditelným, komplikovaným jedincům (Amadeus, Vlasy, Přelet) je opojnější o to více, oč častěji je na rozdíl od prostomyslných bambulů v čele s Forrestem Gumpem nebo Amélií z Montmartru dovede k tragédii. Forman ke svým neschůdným postavám pociťuje sympatie, ale nikdy jim nezapomene přiložit brokovnici k hlavě. A zřídkakdy nevystřelí. S tímhle souvisí druhá věc: Forman si často vybírá takové scénáře, abyste nemohli zkoumat jeho styl. Respektive každá jeho scéna nese nějaké drama, zkušenost, podstatu, a nikdy není do počtu. Tím pádem je obtížné vnímat Formanův rukopis, a když se tudíž řekne Forman, každý si vybaví určitá témata než formální vzorce a matrice. ____ Koncept filmu vychází ze zajímavé tenze mezi diváky uvnitř filmu (publikum Andyho výstupů) a diváky vně filmu (meta-publikum Andyho výstupů, tj. já nebo vy). Někdy jsou pocity obou skupin vzájemné, jindy v protikladu. Řečeno terminologií Rottentomatoes, je-li představení obzvláště špatné, projeví se to vrhem rajčat, vzdor spokojenosti meta-publika (nadto kdo z nás si s sebou bere k filmům rajčata). (17.11.2008)

Muž na měsíci není film, který by vzbuzoval okamžité nadšení a vyvolával výbuchy smíchu. Sledujeme uměleckou dráhu podivína, který byl ve své době nepochopen, a tudíž není divu, že i film o něm musí v člověku uzrát. Nenazýval bych Muže na měsíci skvělou biografií, bezprecendentní satirou na zábavní průmysl, ani v něm nespatřuji kdovíjakou poctu stand-up komikům. Je to zkrátka příjemně ujetý a docela zábavný film, v němž si přepálené výrazové prostředky Jima Carreyho konečně najdou dokonalé místo... 7/10 (17.07.2016)

Miloš Forman skutečně už natočil, jak říká betelgeuse, pěknou řádku filmů o svých společnosti zpěčujících se rebelech. Tento film je ale, ať už je to zásluha scénaristy nebo samotného Miloše Formana, trochu jiný. Nejspíš však bude příčinou sám Andy Kaufman, který nám tu ukazuje, že humor je nejzajímavější právě tam, kde přestává být pouhým humorem. Jedině na této hranici se stále ještě děje něco pozoruhodného. Andy nikdy nechtěl být prostě jen komikem. Svá šou přeměňoval spíše v jistý druh umění (nejblížší snad happeningu). Při svých vystoupeních byl podobně jako dadaisté schopen spílat svému publiku. Nechtěl se jim totiž líbit. Chtěl upoutat pozornost. Šokovat a vyprovokovat reakci - ať už jakoukoli. Chápu, že tenhle druh legrace pobuřuje. Leckdy připomíná rozmar koupajícího se člověka, volajícího o pomoc. Jeho nevhodný způsob žertování bude potreztán. Pomoc mu bude odmítnuta ve chvíli, kdy se skutečně začne topit. Andy totiž rád staví na motivu mystifikace. (Zdá se, že z ní stále lze a to nejen v oblasti humoru hodně vytěžit. Vzpomeňme jen třeba na u nás oblíbené Zelenkovy mystifikace.) Přesto mi však Andyho snaha zaujmout připadá mnohem přijatelnější než třeba způsoby bulvárních novinářů anebo metody reklamních pracovníků, kteří své publikum rovněž rádi manipulují. Jeho snažení je totiž mnohem čistčí. Je to přístup spíše dětsky hravý než vykalkulovaný. Jeho žertování připomíná legrácky malého chlapce (dovedené ovšem k magalomanství), který si dělá legraci jen pro vlastní potěšení. Abyste se mohli pobavit s ním, musíte přijmout jeho úhel pohledu. Pak nám teprve může odhallit hodně o nás samotných: o našich nevědomých očekáváních (tehdy, když je zklamává) a o postupech, jimž se necháme manipulovat. (07.03.2004)

Příběh, který mě naprosto vzal dech. K tomu přispěl skvělý Jim Carrey, který se stal naprosto věrohodným Andy Kaufmanem a režisér Miloš Forman z něj vymáčkl jeho maximum. Tento film si zasloužil i nějakého Oskara, každopádně díky Formanovi se Kaufman vrátil dříve než po 20 letech po smrti, jak slíbil. (( :: Tento film je klenotem mezi mými všemi filmy a patří k těm co mám nejvíce rád. (10.01.2007)

Čekal jsem, že se budu dost nudit, protože jsem slyšel, že Kaufmanův humor byl opravdu zvláštní a ne každému se líbil. Ale tenhle film naštěstí není o Kaufmanově humoru ( teda je, ale ne zas tolik ), ale především o něm samotném. Ze začátku jsem ho moc nechápal, ale pak to bylo stále zajímavější a zajímavější - až do konce. (07.03.2004)