Neviditeľná

Dojezdovou zastávkou karlovarské filmové rychlodráhy se pro mě stal pražský Světozor. Vcházel jsem do sálu s vědomím příběhu podobného Labuti a hereckého výkonu oceněného globem. Obě tyto složky jsou skutečně dominantní. Ohodnotil bych to jako syrovější sestřičku Černé Labutě se zajímavěji prokreslenou postavou i herečkou! Ovšem s mnohem slabším vizuálem. Hlavní problém mám s prostředím - balet jsem docela žral, kdežto tohle "cool" moderní divadlo se mi vyloženě ekluje... Výslednicí jsou silné **** ( tedy lehce slabší dojem než Black Swan ). (16.07.2011)

"To přece nejseš ty, to je ta role ". Stine Fischer Christensen byla výborná volba pro roli Fine, protože dokázala dokonale vystihnout studentku herectví, která je ale velmi plachá a citově uzavřená. Ono se také není čemu divit, když jsem viděla a slyšela, co všechno musela doma prožívat. Když jí režisér Kaspar nabídne roli Camilly, je sice moc šťastná, ale to ještě netuší, jak pro ní bude nesmírně obtížné otevřít se postavě tak diametrálně odlišné, než kterou je ona sama. Ani jsem se proto moc nedivila, že její touha po ztotožnění s Camillou vedla téměř až k jejímu destruktivnímu chování. Mně bylo Fine od začátku až do konce strašně líto a kdyby to bylo jen na mně, tak bych jí tu sexuálně aktivní extrovertku Camillu od začátku rozmlouvala. Velmi zajímavé a emotivní drama, kde mě německá kinematografie opět příjemně překvapila. (08.09.2013)

U tohoto filmu bych nejprve upozornil slabší povahy ať se na to snad ani nekoukají, jelikož emocionální hloubka filmu dosahuje takových výšin, že lidé o promítání na MFFKV i omdleli. Již název dokonale vystihuje celou pointu filmu, kdy o hlavní hrdinku nejeví nikdo zájem až do chvíle kdy si jí vybere známý režisér do své divadelní hry. Herecky je to zahrané opravdu vydařeně a s hlavní hrdinkou soucítíte opravdu celé dvě hodiny... 100%. (14.07.2011)

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

Prostredie divadla si ma získalo - režisér, ktorý je schopný pre svoju hru ničiť duše hercov, herci, ktorí sú ochotní nechať svoje duše zatiahnuť až do samotného pekla len preto, aby zo seba na javisku vydali maximum. Táto stránka filmu bola fantastická. No uveriteľnosť samotnej postavy "Neviditeľnej" v priebehu filmu kolísala a koniec bol pre mňa sklamaním. Námet považujem za skvelý, aby sa však z neho stal skvelý film, bolo by sa s tým treba ešte trochu pohrať. (22.10.2012)