Prelet nad kukučím hniezdom

Nie každému režisérovi prospeje zmena k americkej produkcii, no Forman sa nenechal strhnúť k neslávnym kolegom a svoj druhý zaoceánsky film sa stal (zatiaľ) vrcholom jeho kariéry. Kto vie, aké by to bolo, keby sa pokúsil o niečo také v tuzemsku. Bez Nicholsona asi chabé. Dokonale vystihnutá atmosféra, netradičný námet a o to krajšie jeho plynutie a absolutistický záver. Herecký koncert mal pod dohľadom Nicholson, ale partia hercov-bláznov a bláznov-hercov dodáva filmu neprekonateľný feeling, ktorý som z neho mal, mám a budem mať dlho. Aj keď vžitie do postáv a zobrazenie ich činností je úplné, rovnako ako pacientov, tak aj personálu kliniky, tak asi nikdy nepochopím systém a (ne)obmedzenosť psychiatrických ústavov. 100%! (12.11.2007)

Tohle dílko mi dlouho dobu unikalo až před několika týdny jsem tento skvost konečně sehnal.. A musím říct, že jsem zprvu nečekal žádný zázrak, ale to jak se Miloši Formanovi povedlo vytvořit tak dokonalé prostředí umocněné ďábelskou Luise Fletcher (naprosto zasloužený Oscar) a úchvatným výkonem mého oblíbence Jacka Nicholsona, mi vskutku vyrazilo dech. Ještě mě velmi zaujal výkon Dannyho DeVita, který je zde opravdu roztomilý a doslova k sežrání :). Jen ten závěr mě hodně překvapil, protože jsem čekal něco dojemného, ale že až takhle. Prostě další klasika, která z prostředí psychiatrické léčebny jen těžko bude hledat přemožitele....... (25.09.2007)

Vynikající, ale plný počet dát nemůžu. Na to na mne Přelet dostatečně nezapůsobil. Navíc pochybuju, že ve mně měl film vyvolat sympatie k postavě Louise Fletcher, zatímco Nicholson mi měl jít na nervy. Cvokárna je skvěle depresivní prostředí, ale přenést jej na mne - jako diváka - se nijak silně nepodařilo. Prostě nenechalo to ve mně ten ojedinilý stoprocentní dojem. 85% (16.09.2008)

Miloš Forman postavil pomník svobodě ducha. Je zvláštní kolik lidí kecá o svobodě a přitom nabízí jen další systém a přece žádný systém na světě ani demokratický ani totalitní nepřijde z nataženou rukou a nebude mít v dlaních svobodnou duši. Tu nám totiž nemůže nikdo dát, ale bohudík taky nikdo vzít. Jen my sami můžeme ztratit svou svobodu na duchu, která nám byla dána do vínku při narození a bohužel často velmi pozdě si uvědomujeme jak lehce jsme se vzdali nejkrásnějšího daru do našeho života - svobodné mysli, svobodné duše. Nicholsonův McMurphy mě obejmul srdce. McMurphy totiž předváděl, jak se má o svobodu duchova bojovat. Velmi dlouho po skončení filmu jsem seděl naprosto bez hnutí a vzpomínal jsem na všechny ty "vrchní sestry Ratchedový ", které jsem už v životě potkal, na ty svině s laskavou tváří a betonovým srdcem, na všechny ty hajzly nabízející hnilobu v krásným obalu a přemýšlel jsem jak by se asi zachoval největší frajer světa McMurphy. Pro mě osobně je tento film příliš silným zážitkem, než abych dokázal napsat objektivní komentář k tomuto filmu. Ale kurva, proč psát na csfd.cz objektivně, frázovitě a bez jasnýho vlastního názoru ? Protože to působí na ostatní lépe ? Abych nebyl za svůj filmový vkus ostatním pro smích ? Protože si tím nikoho proti sobě nenaseru a mám tak menší šanci, že přijdu o něčí body ? A není to právě příklad, že tímto způsobem uvažovaní, začíná zcela dobrovolná genocida vlastní svobody ? Tenhle film je povinnost si uložit někam do podvědomí a nastavit v něm alarm, který by zablikal pokaždé, když se na blízku objeví nějaká "vrchní sestra Ratchedová." Pane Formane, za tenhle film máte můj obrovský doživotní obdiv a jedno velký chlazený ! (28.06.2008)

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)