Prelet nad kukučím hniezdom

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)

Celá řada filmových tvůrců by to asi natočila jinak, zdá se, že Forman se vyznačuje nějakou neznámou filmovou předvídavostí, to bude ono, která naváže na mysl hranice utrpení v psychiatrickém ústavu, neokoukatelná podívaná, boj jedince proti zřízení ústavu, která má léčit a né ponižovat. S filmem Forman v Americe zabodoval v konkurenci kolegů věhlasných jmen a dokázal nemožné. Že i malé Česko, na to má. Dokladem toho cena Oscarů.... (19.08.2007)

Drama, které na mě hodně silně zapůsobilo. Vypráví o souboji muže rebela, toužícího po svobodě a nezávislosti s manipulativní, autoritativní a despotickou mrchou s vyzáží ctihodné a srdečné ženy. Obrovsky zajímavý příběh, který uteče jak voda, výborně vykreslené prostředí a atmosféra ústavu a strhující herecké výkony (kromě Nicholsona a Fletcherové byli výteční i Danny DeVito, Brad Dourif, Sydney Lassick nebo Christopher Lloyd). Na konci jsem zároveň cítil vztek, smutek, ale i určitý druh zadostiučinění a tento filmový zážitek doporučuju rozhodně každému. (16.12.2007)

Zázraky se někdy dějí. Z nízkorozpočťáku, od kterého se nic nečekalo a od režiséra s téměř nulovým renomé se stal celosvětový hit, držitel pěti hlavních Oscarů a perla světové kinematografie. Louise Fletcherová jako sestra Mildred je jednou z nejodpornějších kreatur a závěrečná scéna jednou z nejemociálnějších a nejdojemnějších scén v dějinách filmu. (13.04.2003)

Kongeniální adaptace Keseyho románu je nejen vzorovou ukázkou toho, jak má vypadat převedení knihy na plátno, ale i zcela svébytnou alegorií světa, kde se za nedržení huby a kroku tvrdě platí. Pro mě jednoznačně nejlepší Formanův film, pro Nicholsona bezkonkurenční příležitost, aby rozehrál svůj talent ve všech tóninách, pro mrazivě sošnou Louise Fletcherovou a ve své dojemné infantilitě děsivého Brada Dourifa role, které se neopakují. Do paměti se nezapomenutelně vryje i Will Sampson coby Chief. (22.06.2007)