Prelet nad kukučím hniezdom

Ano, Formanův životní výkon, Nicholsonův životní výkon a možná i životní výkon všech, kteří se tohoto díla zůčastnili. Neuvěřitelný příběh z prostředí psychiatrické léčebny, kam je přesunut nepřízpůsobivý člověk Randall, a kde postupně zjišťuje pravé hodnoty a taky pozná čiré zlo v podání ohromující a děsivé Fletcher. Forman přesně ví, jak má diváka co nejvíce dojat, ohromit či i rozesmát a tento koncert diriguje bez jediné chybičky. Scénář překonává v pohodě i knižní předlohu, ale jsou to samozřejmě již zmiňovaní herci, kteří film vyzdvihují. jak už pan herec Joker Nicholson, tak i např. mlčenlivý, ale naprosto úžasný Will Sampson v roli Náčelníka, či i Danny DeVito a ostatní. Hudba taktéž pěkně dodělává scény podle toho, jak mají působit, a závěr je pak esencí naprosté totální nádhernosti. Jeden z nejdojemnějších a nejkrásnějších závěrů, jaké jsem viděl. trochu mně mrzí jenom fakt, že jsem se k filmu dostal až tak pozdě, ale Lepší pozdě než později. 100% (04.09.2011)

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)

Skutečně omračující film, alespoň pro ty, kterým v krvi zbylo trochu rebelantství, nonkorfomity a smyslu pro humor. Proč je vlastně všem tak sympatická postava líného flákače, který předstírá malomyslnost, aby se vyhnul trestu a pracovnímu táboru? A jaktože se cítíme nejvíc doma právě na tom nejtruchlivějším místě, mezi blázny? Kde udělala Velká sestra chybu? (Tady se film dopustil podstatné odchylky od originálu, tím že z Velké sestry neudělal ďábelskou postavu, nýbrž jen nevědomou vykonavatelku zla, která se stále domnívá, že pro své pacienty koná to nejlepší.) Proč Náčelník mlčí, a co tu vlastně pohledává? Forman, s oblibou vyzdvihující génie lidstva, nám tady ukazuje, že každý, ale úplně každý člověk má stejnou cenu. Že špatné chování, nepřizpůsobivost, odlišnost ho jeho lidství nezbavuje, ba právě naopak, možná jen člověk se svobodnou vůlí je stále ještě člověkem. (01.01.2005)

"Já těch rukou vidím jen devět, pane McMurphy..." Geniální dílo Miloše Formana přináší jeden z nejsilnějších a nejvyrovnanějších "psychických soubojů" dvou osobností, jaké se kdy na plátně objevily. Souboj mezi vrchní sestrou Ratchedovou a rebelem Randlem McMurphym patří mezi nezapomenutelný zážitek. Minimalistický teror vs. provokace, porušení stereotypu a vytrhnutí z lhostejnosti. Kult, klasika a výjimečný, zářící klenot světové kinematografie. Nadčasový snímek o věčném souboji dobra a zla, o lidských povahách, o odevzdanosti člověka smířeného s tím, jaký je, že je v bezpečí a chráněný před okolním světem tam, kde právě je, a o jeho opaku, o odvaze postavit se systému, bojovat za život, za sebe, i za ostatní a přemoci bezpráví. Jack Nicholson v jedné ze svých největších životních rolí. Louise Fletcher coby chladná, bezcitná, manipulativní, ale pro své pacienty zároveň vlastně velmi "lidská" sestra Ratchedová. Jedny z nejvýraznějších rolí pro téměř všechny "pacienty" psychiatrické léčebny. Christopher Lloyd a Brad Dourif září, v současnosti spíše už však jen "dohasínají" v bezvýznamných a špatných filmech. Vůbec všichni hlavní členové oddělení, které pod svými křídly sestra Ratchedová "opatruje," patří mezi jedny z nejsympatičtějších a nejnormálnějších filmových pacientů. Přelet nad kukaččím hnízdem bude svou výpovědní hodnotou aktuální stále. A nemusí se vždy jednat pouze o prostředí léčebny. (26.04.2015)

S tématem jsem hodně bojovala. Je to jeden z dalších filmů, kde vnímám jasné poselství, ale zřejmě není adresované tak docela pro mě. Nedokázala jsem se ztotožnit s nikým ze zúčastněných, s hlavním hrdinou už vůbec ne. Toto ryze americké téma pro mou osobnu postarádalo, co by ho převyšovalo. Uznávaný film, který mě neoslovil. (08.07.2014)