Prelet nad kukučím hniezdom

Dalsi mistrovske dilo od mistra Formana. Tomuhle filmu skutecne neni co vytknout. Jeden z nejlepsich filmu vsech dob. Z hercu se mi nejvic (jak jinak) libil Jack Nicholson, ktery podava skutecne neuveritelny vykon a pravem dostal oskara. Ostatni herce, i kdyz jsem si furt rikal, ze jsem je nekde videl, jsem moc nepoznal, ale zaujali me jeste mladej Danny DeVito a Christopher Lloyd. Jediny co krapet nechapu je oskar pro Louise Fletcher, ktera i kdyz hraje dobre, tak mi oskarova neprisla. Forman skvele vystihl atmosferu blazince (aspon mi to tak prislo, nemuzu porovnavat, kdyz jsem tam nebyl). I kdyz by se reklo, ze dej v blazinci nebude nijak zajimavy, tak tady plati naprosty opak. Po klidnem zacatku se to nehorazne rozjede, vtipne sceny stridaj ty dojemne, ale vsechny jsou strasne pusobive. Jen me trosku mrzel ten konec. Nicholson byl sympatak a fakt si to nezaslouzil. (12.06.2005)

Nie každému režisérovi prospeje zmena k americkej produkcii, no Forman sa nenechal strhnúť k neslávnym kolegom a svoj druhý zaoceánsky film sa stal (zatiaľ) vrcholom jeho kariéry. Kto vie, aké by to bolo, keby sa pokúsil o niečo také v tuzemsku. Bez Nicholsona asi chabé. Dokonale vystihnutá atmosféra, netradičný námet a o to krajšie jeho plynutie a absolutistický záver. Herecký koncert mal pod dohľadom Nicholson, ale partia hercov-bláznov a bláznov-hercov dodáva filmu neprekonateľný feeling, ktorý som z neho mal, mám a budem mať dlho. Aj keď vžitie do postáv a zobrazenie ich činností je úplné, rovnako ako pacientov, tak aj personálu kliniky, tak asi nikdy nepochopím systém a (ne)obmedzenosť psychiatrických ústavov. 100%! (12.11.2007)

Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce "připsat" sugestivnost Přeletu, zda hereckému ansámblu, který za zdmi světa "nenormality" strávil několik týdnů, aby nasál a absorboval tamější kolorit (a podařilo se mu to dokonale), nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a vpodstatě nenápadná, avšak dokonale natempovaná, režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie... Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného bonvivána a buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě "pošuků" pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co bylo na toto téma natočeno (včetně vykalkulovaného Shawshanku). (13.03.2005)

Doslova gigantické dílo, které snad zastiňuje i knižní předlohu, podle níž vzniklo. Ne tak gigantické rozměrem, ale hlavně dopadem na diváka. Jeden ze dvou vrcholných milníků ve tvorbě Miloše Formana (spolu s Amadeem) a skutečně životní role pro Jacka Nicholsona. A ostatní herci? Jsou prostě úžasní! Louise Fletcher je opravdu děsivá, Danny DeVito, Christopher Lloyd, Brad Dourif, ale i ostatní herci v rolích bláznů excelují rovněž a úžasně působí i zaryté mlčení Willa Sampsona v roli Náčelníka. Každý, kdo neviděl tenhle film, nemá ani páru, o co přišel. (06.11.2002)

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)