Prelet nad kukučím hniezdom

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se k tomuhle filmu dostala (za což se stydím), ale musím říct, že jsem nevěděla o co jsem celou tu dlouhou dobu přicházela. Přestože prostředí psychiatrické léčebny svádí filmaře k přehánění, tady je v rovnováze vše, od scénáře po fantastické herecké výkony. Tenhle film se těžko popisuje, ten se prostě musí vidět. (18.07.2005)

Jeden z nejlepších protestů proti blbosti, systému, blbosti systému, přetvářce a násilí. Ukázka toho, že svobodomyslnost nemusí vítězit, ovšem sem tam si alespoň zaboduje. A někteří ,,blázni" svůj odpor dotáhnou až ke smrti, svobodě poslední a definitivní. Ústavní svět nepříjemně zrcadlí celou společnost. (27.04.2012)

Nie každému režisérovi prospeje zmena k americkej produkcii, no Forman sa nenechal strhnúť k neslávnym kolegom a svoj druhý zaoceánsky film sa stal (zatiaľ) vrcholom jeho kariéry. Kto vie, aké by to bolo, keby sa pokúsil o niečo také v tuzemsku. Bez Nicholsona asi chabé. Dokonale vystihnutá atmosféra, netradičný námet a o to krajšie jeho plynutie a absolutistický záver. Herecký koncert mal pod dohľadom Nicholson, ale partia hercov-bláznov a bláznov-hercov dodáva filmu neprekonateľný feeling, ktorý som z neho mal, mám a budem mať dlho. Aj keď vžitie do postáv a zobrazenie ich činností je úplné, rovnako ako pacientov, tak aj personálu kliniky, tak asi nikdy nepochopím systém a (ne)obmedzenosť psychiatrických ústavov. 100%! (12.11.2007)

If he's crazy, what does that make you? Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti... (06.08.2007)

Na druhý pokus se mi Přelet nad kukaččím hnízdem hnízdem líbil mnohem více, než na poprvé. Je možné, že jsem jej začal vnímat jiným způsobem a možná tomu pomohl i velmi kvalitní český dabing. Miloš Forman je Pan režisér, jeho zahraniční tvorbu mám mnohem radši, než to co natočil u nás. Každý jeho film mě dokáže nějakým způsobem zasáhnout a já mohu jen konstatovat: "Sakra, to byla zase trefa do černého." Stejně jako u většiny Formanových filmů, jsem tu nemohl na začátku dýchat, byl jsem naprosto unešen tím, jak se mu podařilo přenést svět blázince na plátno, jak dokonale si postačil s jednou místností (ano, je tu výlet na loď a exteriéry blázince...), ve které rozehrává dlouhé, přesto ani chvíli nenudící drama. Jack Nicholson ve svých nejlepších letech navazuje na svůj herecký výkon z Čínské čtvrti a strhává veškerou pozornost jen na svou postavu, v žádném případě však není jediným nosným prvkem příběhu, neboť v tomhle snímku se neustále něco děje. Jak už jsem se zmínil, Přelet nad kukaččím hnízdem je geniální již v prvních minutách, ale to co se děje na konci, to je opravdu síla. Je vidět, že Miloš Forman moc dobře ví, co si divák po filmu odnese. Ano, zapamatujeme si konec, který má být úderný, narozdíl od současné produkce však nevolí ohranou pointu a ani nešokuje, právě naopak, jen pokračuje v rozehrané partii a zasadí divákovi drtivý mat. [TOP 19/17 97%] (10.12.2006)