Réžia:
Martin DonovanScenár:
Martin DonovanKamera:
Julie KirkwoodHudba:
Manels FavreHrajú:
Martin Donovan, David Morse, Olivia Williams, Katherine Helmond, Melissa Auf der Maur, Eileen Ryan, Julian Richings, Jim Pirri, Russell Yuen (viac)Obsahy(1)
Kariéra dramatika Roberta míří strmě dolů – jeho poslední hru stáhli po dvou týdnech uvádění. Do toho se nedokáže rozhodnout, co si počít s dávným milostným vzplanutím, které znovu nabírá na intenzitě. Světlo do mnoha otázek nakonec vnese soused Gus, s nímž Robert stráví jeden večer ve velice nečekané situaci. Snímek zachycuje své hrdiny v křehkých momentech jejich životů, kdy dochází k vyjasňování dlouho potlačovaných pravd a zažehnávání nejistoty nad vlastními rozhodnutími. Tajemství postav nejsou odkryta hned, film pracuje s nejednoznačností a rozjímavou náladou, k níž přispívá i rozpor mezi přítomností věřících postav a duchovní prázdnotou, kterou okolo protagonistů cítíme. Snímek, tematizující podobnost dramat životů skutečných a těch na papíře, ukazuje, že divadlo vždy něco prozradí i o lidech, kteří ho hrají. A mlčky přemýšlet poté, co drama skončí, je někdy lepší, než zatleskat a zapomenout. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (3)
Recenzie (29)
Letos jsem se sice ve Varech nezdržela dlouho, ale z toho, co jsem měla možnost zhlédnout, Spoluautor jasně vede. Oba hlavní protagonisté jsou vynikající. Čekala jsem vážný film plný filozofování o upadající kariéře dramatika a terorizujícího burana. K mému překvapení jsem se však často u filmu i smála (např. scéna, kde se Gus schovává za ledničkou, když má mluvit se slavnou herečkou, mě naprosto okouzlila). To, že je jeden z nich vlastně rukojmí a druhý padouch, vlastně není ani podstatné. Mnohem více jde o konfrontaci dvou světů - umělec a kriminálník, o ten dialog mezi nimi, o ... domyslete si už, co chcete. Já dávám plný počet prostě pro ten skvělý zážitek. ()
Když se podívám na zařazení komedie/drama, nějak si to nemůžu se Spoluautorem dát dohromady. Zařadila bych to spíš do kolonky thriller/drama. Začátek příliš nezaujme, příběh se tváří jednoduše a plyne bez sebemenší námahy tím typickým hollywoodským stylem. Až s Gusem přijde zlom. Nakonec se z toho vyklubala tak trochu ostřejší verze Virginie Woolfové v chlapském provedení se skvěle vystajlovaným, zvukově podkresleným (ač nepřekvapivým) závěrem. ()
Ba ne. Režijní beznaděj a nedostatek jakékoliv invence táhne i sebelíp napsaný thriller do odpoledního vysílacího času. To, že každý příměstský buran pije pivo a poslouchá tvrdou muziku, je přece klišé za hranicí snesitelnosti. Aspoň u festivalového filmu. Nebýt závěru, kdy mezi filmovými políčky konečně probleskne i nějaké to dramatické chvění, tak vážně nevím, čím Spoluautor tak zabodoval u karlovarského publika. ()
Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/ ()
Zpočátku podobně nevýrazné, průměrné a lehce stupidní jako většina mainstreamové americké produkce, v druhé polovině naopak nápadité, zajímavé a velmi sympatické. Vidět první půl hodinu v televizi, řeknu si, že je tento film podobně zbytečný jako divadelní hry hlavního hrdiny, a nejspíš ho i vypnu. Ještě štěstí, že z kina se neodchází tak snadno, protože následující thrillerově-dramatická část byla výborná. (Označení komedie v tomto případě moc nechápu.) Možná ne vždy byl Spoluautor originální (film, kde hlavní postavy přestírají, že jsou někým jiným, a kde se následně stídají hranice mezi touto "hrou" a jejich skutečným životem, jsem letos viděla už asi tři), ale minimálně byl prosycen takovým zvláštně melancholickým feelingem, který mi byl ze subjektivního úhlu pohledu blízký podobně jako odpor Guse k zvonícím telefonům (u nás doma to totiž - co se počtu příchozích hovorů týká - vypadá dost podobně). První polovina za dvě hvězdy, druhá za čtyři. Celkově tedy za tři? Objektivně ano. Subjektivně ale převládá ten specifický pocit z druhé poloviny, kde i závěrečná, kraťounká epilogová scénka získala jen díky použité lokaci ve svém příběhu své místo. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (1)
- David Morse získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na 46. ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech (2011). (Terva)
Reklama