V zajatí démonov

Horory skoro nesleduju a to ani sám, ani ve skupinách (obzvláště do kina na to s nikým nepůjdu) a to z jednoho jednoduchého důvodu, nefungují na mě lekačky a tam kde ostatní řičí úděsem já se směju (a to myslím zcela bez nadsázky, obzvlášť když je ta skupinka, proto nikdy do kina, kde nechci ostatním kazit zážitek) a všeobecně na mě hororové propriety (prozkoumávání temných míst, dlouhé pohledy někam, kde "nic" není atp.) působí hrozně bezúčelně. Proč jsem se tedy na tenhle film podíval? Z jednoduchého důvodu, slíbil jsem to (a to i přesto, že Insidious taktéž od Wana jsem těžce odzýval) a tak je tenhle komentář spíš než k jednomu filmu o mém vztahu k žánru obecně. Ne že bych neměl rád "horor" jako žánr, najdou se v něm filmy, které mě baví a dokonce při nich přijde i lehké mrazení v zádech či podbřišku, těch je ale hrozně málo, protože od nich vyžaduju určité kvality a vlastnosti, třebas že nebudou využívat prvoplánově lekaček a propriet (těch kde jsem dal výše pár příkladů), jeden z mála filmů, který za takový kvalitní považuju jest Americká verze Kruhu. Pak tu máme další možnosti, kdy se mi horor může líbit a to tehdy, kdy ho neberu jako zástupce svého žánru, ale jako něco specifického, třebas jako akční atmosferickou podívanou (případ španělského [rec]° ), nebo jako "paranormální drama", kde mi ovšem překáží právě ony věci tipické pro horory. A tady už se konečně dostávám k filmu, ke kterému píšu komentář (o=´ V zajetí démonů by totiž mohl být právě takovým "paranormálním dramatem", jen je tam na můj vkus moc velký důraz na hororovité prvky (ano, já vím, je to jen a jen můj problém), nemám rád, když všechno vypadá prvoplánově temně a zákeřně s pokud možno co nejvíc tajuplnou vizáží- temný strom, temné dveře, temná příjezdová cesta, temné kohoutky u dřezu na nádobí.... A tak jsem v některých částech filmu skoro trpěl. Naštěstí jsou ale zas scény, které fungují, obzvláště ty s dvojičkou démonologů. Závěr se bohužel nese v až moc přepáleném duchu a je rozháraný mezi víc věcí najednou, což výsledku nesluší. Sám za sebe bych dal asi silnější tři hvězdičky hlavně za onu dvojici a v některých pasážích skvělou atmosféru v kombinaci s příjemnou staromilností (nejen co se časového zasazení týče), jenže jako žánrový ignorant a prase dám o jednu víc. A kdo dočetl tenhle komentář až sem, zaslouží si lízátko v barvě dle vlastního výběru, pokud si to přečte i někdo, koho uvidím, nechť se o něj přihlásí. (03.09.2013)

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější). (03.08.2013)

Prozatím nenadšená spokojenost, Wanovo renomé a nebývale pozitivní ohlasy vyhnaly mé očekávání asi příliš vysoko. The Conjuring je velice kvalitní oldschoolovou duchařinou, která si bere inspiraci všude možně. Z ohraných prvků a klišé míchá Wan svou režijní zručností chutný atmosférický koktejl. Příběhová neoriginalita mi u hororů vůbec nevadí, ba právě naopak - jsem rád, že existují šikovní filmaři, kteří se nestydí točit vybroušené klasické žánrovky (byť schematické). Bohužel mi trochu vadí, když se s těmi klišé pracuje nevynalézavě. The Conjuring je totiž sázka na jistotu. Funguje? Jo, jasně že funguje. Předchozí Wanův film Insidious ale hororově fungoval ještě o něco lépe (alespoň na mě tedy), protože výchozí neoriginální námět něčím okořenil (Kdo mohl tušit, že v závěru dojde k něčemu jako je "astrální cestování"? Nikdo. Kdo může u The Conjuring vytušit, že v závěru dojde k vymítání? Nejpozději po půlhodině asi každý) a měl vymakanější a vynalézavější lekačky (vzpomeňte na chodícího chlápka před oknem). Důsledkem toho byl děs v Insidious intenzivní a zažírající se pod kůži, kdežto tady se po většinu času pohybujeme jen v mantinelech příjemného strašení. A pak je tu ještě podivná linie s panenkou Annabelle, která mi přišla jednak nevyužitá, jednak neukončená. Přestože se zatím nemohu ubránit takovéto kritice, považuju The Conjuring za velmi povedený kousek, který je nutné vidět a který se bezpochyb umístí v mé letošní hororové topce. Každopádně se těším, co s filmem udělá budoucí samostatná noční projekce s hlavou blízko monitoru a zvukem pěkně do sluchátek. Třeba to potom na těch pět hvězd vyleze. (29.07.2013)

// Nope. Tohle jsem nezvládl. Nepříjemný, intenzivní horror, u kterého fakt mrazí a to během drtivé většiny stopáže. Ale jelikož se fakt bojím, že kdybych napsal pravdu, posedne mě démon a já začnu ve spánku mlátit hlavou do komody, film raději pochválím, plácnu mu 8/10 a budu doufat, že jsem já a cizí entity v pohodě. (27.04.2016)

V mnoha ohledech podobné Insidious. V zajetí démonů má každopádně opravdu parádní mrazivou atmosféru, nechybí mu pořádná porce napětí a několik opravdu slušných lekaček. I když staré známé pravidlo, že nejvíce se děsíme toho, co nevidíme, funguje v tomto filmu do cca 42. minuty. Ne že by se pak maskéři nevyřádili, avšak už to přece jenom nebylo úplně ono. Mám s filmem ale trochu jinačí problém. Překvapilo mě, jak se v něm ve velké míře objevovala posedlost církví (ta jediná dokáže ochránit; špatnost v podobě nepokřtěných dětí a čarodějnictví) a také důraz na rodinné hodnoty, přičemž nemůžu jistě prohlásit, zda tyto aspekty tvůrci filmu spíše propagovali nebo si z nich stříleli (budu doufat v druhou možnost). A trochu mě pobavily ty pravidelné přechody z latiny do angličtiny při vymítání, ale to je spíš drobnost. Konec byl překvapivě fajn (i když oproti tomu v Insidious jedničce či Saw to byla trochu slabota), užil jsem si stylové závěrečné titulky. Slabé, ale přesto ještě 4*. (21.12.2013)