V zajatí démonov

Žánrová slast. Ano, příběh je už ohraný jak 50 let stará deska a James Wan už vlastně jen mistrně míchá své dávno vyzkoušené propriety. Ale tentokrát podává stokrát viděnou hororovou omáčku takovým stylem, že z toho opravdu mrazí a nějaký předvídatelný příběh mi byl v tu chvíli ukradený. Zde Wan svůj styl dovedl do dokonalosti, atmosféra je neskutečně mrazivá po celou stopáž, lekačky fungují na jedničku, navíc si to díky kameře dokáže udržet punc hororů ze sedmdesátých let a divák nemá ani chvilku oddechu. A to říkám jako divák, co poslední dobou u hororů spíše usíná nudou a jen tak ho nějaké bububu nedostane. Zde se to však Wanovi povedlo na jediničku a překonal i má největší očekávání. A za to mu dám bez problémů tu pátou hvězdou. Tvůrce, který v současném hororovém bahně umí pracovat s atmosférou a nespoléhají se jen na hlasité lekačky, si musíme v dnešní době obzvláště cenit. (19.10.2013)

James Wan je bůh. A pokud filmař nemůže být bůh, tak minimálně polobůh nebo alespoň něco jako Herkules. Nevím totiž, kde se vyloup, ale musím říct, že jestli se bude držet hororového řemesla, bude z něj asi nejlepší režisér hororových filmů současnosti. Tak vydařený a zároveň strašný, v dobrém slova smyslu, horor jsem neviděl ani nepamatuju. V zajetí démonů se na první pohled tváří jako takový ten klasický nadpřirozený film. Máme tu v příběhu starý dům, duchy, poltergeisty, bažinu, starý ztrouchnivělý strom a vymítání. Vlastně nic nenormálního. Jenže tenhle film dokáže překvapit. Dokáže překvapit atmosférou před a po filmu. Před filmem jsem věděl akorát to, že film je podle pravdy, a že v ukázkách byli lidé, kteří zažili ty hrůzy, co představuje film. Také jsem věděl, že je vše údajně podle té nejreálnější možné pravdy, která se ve filmu mohla objevit. A kterou bychom mohli strávit. Po filmu jsem ale už znal nejznámější lovce duchů z USA a začal jsem lovit další a další informace, které mě utvrdili v tom, že tenhle film není jen tak ledajaký film. James Wan natočil naprosto perfektní horor. Tak dobrý horor jsem hodně dlouho neviděl. Také jsem ale dlouho neviděl postavu, do které by se samotná herečka dokázala tak dokonale převtělit. Vera Farmiga je tady prostě naprosto skvělá! No takové filmy divák potřebuje. Slušná dávka nadpřirozena se vždycky hodí. Trošku nám to upevní víru a potvrdí, že na světě existují věci, které se prostě nedají vysvětlit. (17.11.2013)

Takový ten učebnicový strašidelný horor, který se nikde zbytečně nezdržuje, kde hrůza nesází až tolik na lekačky a vraždy, ale na hodně pozvolné budování napětí až k akčnímu finále. Takový film se musí trpělivě oddívat, takže doporučuju nevyrušovat a na tu chvíli dát pryč mobily, nepauzovat, prostě odpustit si zlozvyky moderního diváka a vžít se do děje. V podstatě je to už stokrát viděné, ale to je problém hororu obecně, stále se jedná o kvalitní a mně hodně sympaticky obsazenou novinku. (23.10.2013)

Jízda jako prase! The Conjuring rozhodně není bez chyb, ale protože je po většinu času mrazivý, děsivý a nejednou dokonce adrenalinový, leccos se mu dá odpustit. Třeba opět ten Wanův faktor humoru (tentokrát se o něj stará postava policisty) nebo úplný závěr, po kterém se divák může cítit tak trochu ochuzen. Jenže to předešlé atmosférické inferno prostě vítězí na plný čáře. A je mi fuk, že ve svý podstatě je to jen další bubácká duchařina o posedlém domě. Wan totiž opět spolehlivě děsí infarktovými lekačkami, houslovou hudbou a vypiplanou kamerou. Kráska Farmiga či "old school look" jsou pak jahůdkami na poháru. Že by nejlepší horor letoška? Dost možná. Počkejme si ale ještě na Insidious 2. P.S: Klukům z Moviezone za tenhle dáreček patří velký díky. (23.07.2013)

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)