V zajatí démonov

V mnoha ohledech podobné Insidious. V zajetí démonů má každopádně opravdu parádní mrazivou atmosféru, nechybí mu pořádná porce napětí a několik opravdu slušných lekaček. I když staré známé pravidlo, že nejvíce se děsíme toho, co nevidíme, funguje v tomto filmu do cca 42. minuty. Ne že by se pak maskéři nevyřádili, avšak už to přece jenom nebylo úplně ono. Mám s filmem ale trochu jinačí problém. Překvapilo mě, jak se v něm ve velké míře objevovala posedlost církví (ta jediná dokáže ochránit; špatnost v podobě nepokřtěných dětí a čarodějnictví) a také důraz na rodinné hodnoty, přičemž nemůžu jistě prohlásit, zda tyto aspekty tvůrci filmu spíše propagovali nebo si z nich stříleli (budu doufat v druhou možnost). A trochu mě pobavily ty pravidelné přechody z latiny do angličtiny při vymítání, ale to je spíš drobnost. Konec byl překvapivě fajn (i když oproti tomu v Insidious jedničce či Saw to byla trochu slabota), užil jsem si stylové závěrečné titulky. Slabé, ale přesto ještě 4*. (21.12.2013)

Je to celkom dobrý horor od Jamesa Wana. Má iba priemerný príbeh o jednej rodine, ktorá sa nasťahuje do zdanlivo obyčajného domu na príjemnom tichom mieste na vidieku, lenže už čoskoro si uvedomujú, že tam nie sú sami, obývajú ho temné sily a ich nenechajú na pokoji. A tak si zavolajú na pomoc uznávaný pár odborníkov na paranormálne javy, ale nanešťastie všetci zisťujú, že sily sú omnoho mocnejšie, ako si spočiatku mysleli. So spracovaním som dosť spokojný, ale mohlo to byť ešte o trochu lepšie. Tieto zápletky o prekliatych domoch moc nemusím, takže som bol pripravený na trochu nižšiu žánrovú úroveň, ale aj napriek tomu ma to spočiatku veľmi nepríjemne prekvapilo. Celá úvodná polhodina je až príliš slabá v každom ohľade, jedno otravné klišé vedľa druhého, celé mi to prišlo len nechcene smiešne, až som sa pri tom cítil trápne a filmu som už nedával žiadne nádeje. Ale našťastie potom už ide kvalita prudko hore, mal som pocit, ako by sa vymenil kompletne celý štáb, dej už začne byť konečne zaujímavý, k čomu výrazne napomáha aj prítomnosť samotných odborníkov, čo to celé mimoriadne osvieži, k tomu zaujímavé tajomstvo predchádzajúcich obyvateľov, pár veľmi dobrých nápadov, pričom to už len neustále graduje a tak ma celý tento zvyšok filmu už skutočne bavil. Dosť spokojný som aj po hororovej stránke, ešte tie počiatočné situácie nestoja vôbec za nič, tie sú len nechcene smiešne, ale následne sa už vylepší atmosféra, dobre funguje aj napätie a aj samotné hororové situácie sú dosť zaujímavé, len niekedy už zbytočne prehnané, hlavne tie lietania po izbe. Ale väčšina sa našťastie v rámci možností tohto typu filmu vydarí snáď najlepšie, ako sa dá. Len tých ľakačiek mohlo byť menej, keďže ich vôbec nemusím a otravujú ma. Herecké obsadenie je na tom dobre, samotná rodina je úplne ideálna, ale v tomto prípade ma omnoho viac bavili samotní odborníci, či už hlavný pár, ale aj ich pomocníci. Réžia a technická stránka sú výborné, James Wan aj tentoraz dokazuje, že v rámci žánru patrí medzi najlepších, až prekvapivo kvalitná vizuálna stránka, ale samozrejme hlavne funkčné hororové prvky. Po tej úvodnej časti som mal čo robiť, aby som to nevypol, tak ma to nebavilo, ale som rád, že som to neurobil, lebo ten zvyšok je už ako z iného a hlavne omnoho lepšieho filmu. Ale nabudúce by som ocenil už nejaký iný subžáner. 74% (09.10.2013)

Prozatím nenadšená spokojenost, Wanovo renomé a nebývale pozitivní ohlasy vyhnaly mé očekávání asi příliš vysoko. The Conjuring je velice kvalitní oldschoolovou duchařinou, která si bere inspiraci všude možně. Z ohraných prvků a klišé míchá Wan svou režijní zručností chutný atmosférický koktejl. Příběhová neoriginalita mi u hororů vůbec nevadí, ba právě naopak - jsem rád, že existují šikovní filmaři, kteří se nestydí točit vybroušené klasické žánrovky (byť schematické). Bohužel mi trochu vadí, když se s těmi klišé pracuje nevynalézavě. The Conjuring je totiž sázka na jistotu. Funguje? Jo, jasně že funguje. Předchozí Wanův film Insidious ale hororově fungoval ještě o něco lépe (alespoň na mě tedy), protože výchozí neoriginální námět něčím okořenil (Kdo mohl tušit, že v závěru dojde k něčemu jako je "astrální cestování"? Nikdo. Kdo může u The Conjuring vytušit, že v závěru dojde k vymítání? Nejpozději po půlhodině asi každý) a měl vymakanější a vynalézavější lekačky (vzpomeňte na chodícího chlápka před oknem). Důsledkem toho byl děs v Insidious intenzivní a zažírající se pod kůži, kdežto tady se po většinu času pohybujeme jen v mantinelech příjemného strašení. A pak je tu ještě podivná linie s panenkou Annabelle, která mi přišla jednak nevyužitá, jednak neukončená. Přestože se zatím nemohu ubránit takovéto kritice, považuju The Conjuring za velmi povedený kousek, který je nutné vidět a který se bezpochyb umístí v mé letošní hororové topce. Každopádně se těším, co s filmem udělá budoucí samostatná noční projekce s hlavou blízko monitoru a zvukem pěkně do sluchátek. Třeba to potom na těch pět hvězd vyleze. (29.07.2013)

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější). (03.08.2013)

Jeden by neřekl, že se ještě dá ze suchého hadru tisíckrát omletých bububaráků vyždímat něco, u čeho by běžně posedlý divák s vrčením nekoulel očima, až by mu lezlo bělmo, otráveně nekroutil hlavou o třistašedesát stupňů a znuděně si při projekci nevrzal dveřmi, aby se aspoň trochu bál. Kupodivu dá. Po sračkovitém Insidious se malajský, Pilovitý trpaslík opět postavil na špičky a splácal žánrový enitopf, ve kterém zručně rozmixoval všechno od Exorcisty, přes Amythiville až po Blervičskou Babu Jagu tak, že to má výbornou atmosféru, postrádá to tu obvyklou hodinu opruzu, kdy čekáte, než vrznou první dveře a vyjasní se rodinné vztahy a bubá se pěkně hned ze startu, a to tak, že velmi. Je každopádně zajímavé, že všechny ty jakože "skutečné" strašidelné domy se nacházejí v nějakých amerických prdelích, končících na "ille". Asi jsem teď odhalil nějakou démonologickou souvislost, která ještě nikoho nenapadla. Anebo ne. Asi rok bych totiž strašně potřeboval, aby moji starou konečně něco zatáhlo do sklepa a sežralo. A furt nic! A to bydlím ve ville, démone, ty debille! (26.07.2013)