V zajatí démonov

Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. (15.12.2013)

Žánrová slast. Ano, příběh je už ohraný jak 50 let stará deska a James Wan už vlastně jen mistrně míchá své dávno vyzkoušené propriety. Ale tentokrát podává stokrát viděnou hororovou omáčku takovým stylem, že z toho opravdu mrazí a nějaký předvídatelný příběh mi byl v tu chvíli ukradený. Zde Wan svůj styl dovedl do dokonalosti, atmosféra je neskutečně mrazivá po celou stopáž, lekačky fungují na jedničku, navíc si to díky kameře dokáže udržet punc hororů ze sedmdesátých let a divák nemá ani chvilku oddechu. A to říkám jako divák, co poslední dobou u hororů spíše usíná nudou a jen tak ho nějaké bububu nedostane. Zde se to však Wanovi povedlo na jediničku a překonal i má největší očekávání. A za to mu dám bez problémů tu pátou hvězdou. Tvůrce, který v současném hororovém bahně umí pracovat s atmosférou a nespoléhají se jen na hlasité lekačky, si musíme v dnešní době obzvláště cenit. (19.10.2013)

Má to svoje momenty. Vešanie opratého oblečenia na šnúry ešte možno nikdy nebolo také nepríjemné. Atmosféra temná, výprava ešte temnejšia. Farmiga a hlavne Patrick Wilson fajn. Scenár je jedno strašne veľké klišé a koniec je už len akýmsi útrpným dokončením príbehu, ktorý sme už veľakrát počuli. Klišé, klišé, klišé a priemerné postavy. Ale ako vravím, atmosféra kvalitná a réžia dostatočne sebavedomá na to, aby to diváka bavilo. Potešili ma rôzne drobnosti (napr. párik paranormálnych vyšetrovateľov prvý raz navštívi údajne prekliaty dom a až potom sa žena mužovi zdôverí, že sa počas zdanlivo nezaujímavej prehliadky stala svedkom viacerých nadprirodzených úkazov, ktoré videla len ona a nie on, ani divák). (01.02.2017)

Horor pro co nejširší spektrum diváků, takže ne pro mě. Wan umí, to nezpochybňuju, ale scénář snad opravdu vyplivl nějakej stroj, co použil všechna klišé. Skryté místnosti, chodby, vymítání, mrtvý pes, strom s oběšencem... žádné oběti ani následky na psychice (přitom postava Vera Farmiga si o to přímo říkala a bylo to na dobré cestě), prostě jenom bezpečná cesta lunaparkem. Můj oblíbený režisér v rozhovoru říká, že horor je o překračování hranic, vydávání se mimo bezpečnou zónu. A to tady zoufale chybí. PG 13 Insidious měl geniality a nápady jako "médium s plynovou maskou", scény které spoustu diváků rozhodily, ale spoustu potěšil ten nápad něco takovýho zkusit. Velký krok zpět. Mohl to zachránit partnerský pár démonologů ale ty jsou taky jen naťuknutý. 7/10. (04.08.2013)

MÍRNĚ SPOILUJÍCÍ KOMENTÁŘ. Při sčítání mrtvých jsem došel jen k jednomu psovi, ale i přesto to bylo děsivé a nervydrásající. Trochu to postrádalo logiku (duch chtěl vyhnat lidi ze svého pozemku, ale na druhou stranu se jich prý držel jak klíště - divné), ale jinak mohu říct, že se to vážně povedlo. Žádný patos, přehnanosti, takové uvěřitelné, přistoupíte-li na tu hru. Sakra, nikdy bych si nepomyslel, že ještě v nějakém současném filmu uspěje ten profláknutý trik s vrzajícími dveřmi. Uf, kupodivu to platí stále a bylo to velmi nepříjemné. V tomto filmu vůbec funguje několik mnoho způsobů, jak strašit. Skoro bych se nebál říct, že tvůrci použili snad všechny. Dokonce i ptáci byli. Splácanina, ale mrazivá. Brrr, ještě teď furt vidím tu Blátotlačku, nebo jak se ta baba jmenovala, jak zírá ze tmy na ty děti. No fuj. Pět hvězd bez mrknutí oka. Ještě stále je mám suché. (24.05.2014)