V zajatí démonov

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)

Je to celkom dobrý horor od Jamesa Wana. Má iba priemerný príbeh o jednej rodine, ktorá sa nasťahuje do zdanlivo obyčajného domu na príjemnom tichom mieste na vidieku, lenže už čoskoro si uvedomujú, že tam nie sú sami, obývajú ho temné sily a ich nenechajú na pokoji. A tak si zavolajú na pomoc uznávaný pár odborníkov na paranormálne javy, ale nanešťastie všetci zisťujú, že sily sú omnoho mocnejšie, ako si spočiatku mysleli. So spracovaním som dosť spokojný, ale mohlo to byť ešte o trochu lepšie. Tieto zápletky o prekliatych domoch moc nemusím, takže som bol pripravený na trochu nižšiu žánrovú úroveň, ale aj napriek tomu ma to spočiatku veľmi nepríjemne prekvapilo. Celá úvodná polhodina je až príliš slabá v každom ohľade, jedno otravné klišé vedľa druhého, celé mi to prišlo len nechcene smiešne, až som sa pri tom cítil trápne a filmu som už nedával žiadne nádeje. Ale našťastie potom už ide kvalita prudko hore, mal som pocit, ako by sa vymenil kompletne celý štáb, dej už začne byť konečne zaujímavý, k čomu výrazne napomáha aj prítomnosť samotných odborníkov, čo to celé mimoriadne osvieži, k tomu zaujímavé tajomstvo predchádzajúcich obyvateľov, pár veľmi dobrých nápadov, pričom to už len neustále graduje a tak ma celý tento zvyšok filmu už skutočne bavil. Dosť spokojný som aj po hororovej stránke, ešte tie počiatočné situácie nestoja vôbec za nič, tie sú len nechcene smiešne, ale následne sa už vylepší atmosféra, dobre funguje aj napätie a aj samotné hororové situácie sú dosť zaujímavé, len niekedy už zbytočne prehnané, hlavne tie lietania po izbe. Ale väčšina sa našťastie v rámci možností tohto typu filmu vydarí snáď najlepšie, ako sa dá. Len tých ľakačiek mohlo byť menej, keďže ich vôbec nemusím a otravujú ma. Herecké obsadenie je na tom dobre, samotná rodina je úplne ideálna, ale v tomto prípade ma omnoho viac bavili samotní odborníci, či už hlavný pár, ale aj ich pomocníci. Réžia a technická stránka sú výborné, James Wan aj tentoraz dokazuje, že v rámci žánru patrí medzi najlepších, až prekvapivo kvalitná vizuálna stránka, ale samozrejme hlavne funkčné hororové prvky. Po tej úvodnej časti som mal čo robiť, aby som to nevypol, tak ma to nebavilo, ale som rád, že som to neurobil, lebo ten zvyšok je už ako z iného a hlavne omnoho lepšieho filmu. Ale nabudúce by som ocenil už nejaký iný subžáner. 74% (09.10.2013)

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody. (12.05.2014)

Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. (02.08.2013)

Fúú. James Wan je mistr atmosféry! CONJURING je po vynikajícím Insidiousu a thajském Shutteru ta nejlepší duchařina poslední dekády. CONJURING je drsný, krutý - nikým nešetřící horor, který se v závěru přibližuje k infarktovému momentu (exorcismus, mnoho záběrů, zrychlené tempo, spousta zvuků které vytváří v divákovi paniku). James Wan nepotřebuji litry krve, aby diváka zhnusil, nebo vyděsil, Wan má daleko promyšlenější formu: budování napětí, námět (i když tenhle námět je klišé), intenzivní atmosféru, dokonalé zvuky, děsivé scény, skvělou práci s kamerou, v každém překvapujícím momentu ten nejlepší vybraný temný tón - a v prostředí domu je nepřekonatelný (moc moc moc se těším na Insidious 2). A z tak ohraného námětu vytěžit tak intenzivní duchařinu potvrzuje Wanovu kvalitu. James Wan je pro mě nový Sam Raimi a Derrickson se svým Sinister se může jít zahrabat. CONJURING bych povinně pouštěl lidem, kteří jsou někde v lese na chatě. (14.08.2013)