Kids

A co děti? Mají si kde hrát? - Co já vím, kde si teď ti mí drobečkové hrajou? Hlavně že nezlobí. ... a že je nevidím.... a kdyby náhodou někde vyvedly občas nějakou tu klukovinu, tak ať o tom raději nevím... a vlastně... ať raději ani nejsem u toho, ať ty vylomeniny nedělají s mými končetinami ... a vlastně svůj život mám taky ještě pořád rád... (02.10.2005)

Clarkov pokus o akési autentické vyobrazenie americkej problémovej mládeže 90. rokov má v mnohých smeroch čo povedať. Páčilo sa mi hlavne vyobrazenie bezútešnej atmosféry detskej drogovej skate kultúry tých čias. Film vlastne nemá ani poriadny dej, asi jedinú výraznú dejovú linku tvorí len hrozba AIDS u hlavnej hrdinky (mimochodom najlepší herecký výkon). Inak je to len o sexovaní, drogovaní a povaľovaní. Zaujímavou otázkou zostáva aj s tým spojená miera rozsahu takýchto "detských flákačov". S tým samozrejme ale súvisí aj hlbší ponor do sveta rodinného sociálneho zázemia takýchto detí, ktorý žiaľ vo filme úplne absentoval. Vlastne až na pár nepodstatných postavičiek tu vystupovali len detskí herci. Bez poznania sociologického zázemia je však problém riešený len neúplne a aj s omnoho menším emotívnym nábojom. Jednoducho pozerať sa celý čas len na detských darebáčikov a ich drogovo-sexuálne výstrelky ma po čase začalo trochu nudiť. Na druhú stranu, zo začiatku ma to trochu šokovalo, uznávam. Vzhľadom na autencitu bolo preto obsadenie nehercov výborným ťahom. Snáď len s malou výhradou k hlavnej chlapčenskej postave odblaňovača, chalan mi ako neodolateľný zvodca panien nepripadal dôveryhodne. V reálnom živote by od dievčat dostal skôr viac prázdnych košov ako ich venčekov, skrátka žiadna charizma. Celkovo snímok hodnotím ako silný priemer na hranici nadpriemernosti, myslím však, že sa z toho dalo vytrieskať aj viac. Našliapnuté k tomu bolo veľmi dobre. 69/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (22.10.2015)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)

Mám z toho smíšené pocity. Z jedné strany je to syrové a realistické, z druhé strany chybí příběh a celý film díky tomu vyznívá tak trochu naprázdno. Jako kdyby se režisér nemohl rozhodnout, jestli chce točit dokument, nebo drama, a zůstal někde na půli cesty. Je to škoda, protože důsledněji propracovaný scénář a postavy by v divákovi možná zanechali mnohem hlubší dojem než tahle splácanina. Každopádně, jestli mají v Americe takovéhle "kids", tak se dost divím, že ještě nedopadli jako v Dr. Divnoláskovi... (16.04.2010)

Ač rok je to mnohý, vidím to jako dnes. Své spolužáky z gymplu, kteří byli ze zprávy, že se jde se školou do kina, otrávení už předem v tušení, že se nám opět poštěstí zhlédnout veledílo. A sebe, jak je utěšuju : "Berte to z tý lepší stránky, vždyť se ulejem, ne?" Když šly závěrečné titulky, většina lidí seděla v konsternovaném tichu, někteří se nahlas smáli a někteří (včetně pedagogů) spali. Jen já jsem seděla a usedavě vzlykala: "A kvůli tomuhle jsem přišla o chemii a němčinu, búúúúúúúú..." (07.07.2007)