Konečná uprostred cesty

Zdrcující film o smrti a umírání, zdrcující ne proto, že by byl temný, bezvýchodný, útočný, ale proto, že je plný jemného humoru, přirozenosti a uměřenosti. Andreas Dresen je bez pochyby génius, neboť jeho poslední film vznikal metodou řízené improvizace a je autentičtější a intimnější než jakýkoli dokument o umírání. Z mého pohledu se jedná o zřejmě nejpůsobivější film o posledních věcech člověka, jaký jsem kdy viděl. Citlivě natočená katarze, která vrací na oči to, čemu se současná konzumní společnost posedlá povrchem a trváním tak zoufale vyhýbá. Laskavý a před ničím neuhýbající film o konci, který v mých očích letos už nic nemůže překonat. (04.07.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Presne ten druh prežitku pri ktorom sa zatajuje dych a prehltá "hruška" v hrdle. Náročný, golgotský, trúchlivý. Osud spečaťený behom pár minútového (z 95%) monológu špecializovaného doktora už v úvode odtajuje to najkritickejšie a zvyšná minútáž dáva maximálny priestor na zblíženie/súcitenie s tamojšou rodinou-s ťažko chorým otcom (značne dôveryhodné vžitie sa Milana Peschela). Skrz-naskrz realistické (až hmatateľné) zobrazenie stavu bytostného dna v ktorom súperí rezignácia živená utrpením proti výdrži zabíjanej lútosťou. Bôľny plač sa miesi s poľahčujúcim úsmeškom, úkrutný boj, nádej nevysvitá, oheň zhasína, blíži sa koniec…a za oblokom sneží-Vianoce…Kruté pripomenutie, že radovať sa z každého prežitého dňa má zmysel, že nami "neriešiteľné" ťažkosti sú v porovnaní s takýmito tragédiami prachsprostým simulovaním a že cena zdravia je tá najvyššia. Ďalej nemám slov, vlastne mám: "Konečná uprostred cesty" je doslova konečná… (02.07.2011)

Nikdy bych nevěřil, že se dá natočit o umírání tak krásný film. Až do včerejška. Andreas mě vyvedl z omylu. Naprosto dokonale. Konečná uprostřed cesty je natočena přesně tak. Přirozeně, autenticky, ke smutnému, ale přesto konci, který jednou čeká na každého z nás. To je na tomhle světě jediná jistota. Asi to tak má být. (20.01.2015)

Kamarádka se mnou odmítla jít na film s tím, že bude depresivní. Já jsem však stoprocentně přesvědčená, že jsem vedle vůbec nešlápla. Byla jsem nadšená. Přesto, že se film zabývá vážným životním tématem je zde spoustu pozitivních prvků. Umět si udělat srandu a brát život s nadhledem v takové životní situaci beru za "Vysokou školu života". V těch vážnějších chvílích poctivě popisuje realitu. Tleskám a doporučuji. Tento film by neměl zapadnout přesto, že se jedná o veskrze komorní snímek, ve kterém nehrají známé tváře. (12.01.2014)

Ten snímek je hodně dobrý, díky tomu, jak je natočen, je to všechno uvěřitelnější, ale stejně jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi film líbil. Jasně, to téma není o tom, aby se líbilo, je to o jeho tíži, ale právě ta forma mi vadila v tom, abych se dokázal s postavami ztotožnit. Možná proto, jak moc je to realistické. (25.07.2017)