Hra

snímek je z roku 2011.Dneska je to všechno kolem imigrantů někde jinde.A myslím že ty dvě slepice na konci by kotkodákaly jinou.Záběr v prodejně s obuví ,kamerou pečlivě vymezený napůl ,kdy na jedné polovině si dánské děti vybírají obuv a ve druhé polovině záběru děti přistěhovalců dělají bordel a mezi tím se pohybují apatičtí prodavači .Dopadli by stejně ?kdyby zasáhli,jako otec chlapce který si šel vyřídit se zlodějíčkama ukradený telefon svého syna....Hraný dokument.Možná by to chtělo dvojku po dvanácti letech jak se to vyvíjelo dál (13.04.2023)

Bezmoc, vztek a deprese. Všechny tyto emoce mnou díky tomuto po všech stránkách propracovaném silném filmu střídavě procházely. A hlavně strach, aby se to nestalo mým dětem, aby sebou nenechaly takhle vláčet, když jim odmalička vštěpujeme moudra typu "s poctivostí nejdál dojdeš" " chovej se k druhým tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě" "pomáhej druhým, všem co to potřebují, hlavně těm chudým, slabým, znevýhodněným" " buď laskavý, vstřícný, ochotný" "dodržuj pravidla". Jak s touhle výbavou obstát před někým, kdo všechno tohle umí použít proti nim jako zbraň, něco na co se odvolává, když se on sám chová jako hulvát. A svou sílu paradoxně čerpá i z toho, že je dítě, malé a slabé (a že i pěkně vyčůrané, to už musí každý poznat sám, čím dříve, tím lépe). Podle mě by vedle té klasické výchovy k tomu, aby z člověka byl člověk slušný, měly probíhat také kurzy hulvátství, jak se zachovat, když se dostanu do takových nepříjemných situací. Bylo strašné sledovat ty lidi, kluky, kteří chtěli v klidu prožívat každodenní věci, i radosti,  jízdu tramvají, koupi bot, a jsou konfrontováni s "rušivým elementem" a naprosto neví, co si s ním počít. Stejně jako průvodčí s kolébkou. Ona je to totiž malá něžná věc, ale i když překáží, nemůžu jí přeci jen tak vyhodit z vlaku... (11.09.2024)

Divácké nepochopení by se dalo v sále krájet, přitom Östlund natočil jednu z nejpřesnějších studií švédské společnosti a jejího zápolení s multikulturalismem. Zároveň je jeho sociologie ve filmu analýzou základních principů společenské interakce, poskládanou z pečlivě prokomponovaných a promyšlených záběrů (dost možná tak promyšlených, že si to někteří zaměňují s nahodilostí). Pozoruhodný, byť odcela chladný a odtažitý snímek. (06.07.2011)

Play nie je kritikou politickej korektnosti, ani multikulturalizmu, nie je filmom o rasizme, ani rasistickým dielom. Östlund neuveriteľne sofistikovaným spôsobom hrá hru s divákom, ktorý pre etnikum útočníkov automaticky vyvodzuje závery a prisudzuje dianiu na plátne rasový podtext, pričom v skutočnosti rozpráva o sociálnych rozdieloch a nerovnosti. Geniálna provokácia, ktorá sa k rasizmu priblížila len v okamžiku, keď čierny chlapec nazve bieleho opicou, pretože nechce zliezť zo stromu. A predzáverečná "otcovská" scéna to nielen nevyvracia, ale potvrdzuje. Spolu so scénou predchádzajúcou, kde dostane konečný zmysel detská kolíska; spolu so scénami z reštaurácie (pizza kebab) a detskej besiedky (klarinet), ktoré komentujú dej po. Spolu s Indiánmi. Vtedy už má ale divák "svoj" názor ........... Vyjadrenie autora: http://comebackcompany.com/project/in-case-of-no-emergency/reader/?article=15 (29.04.2019)

Nelítostný film o apatii, strachu a sociálních rolích, které dospěly do stádia, kdy je lidé bez skrupulí mohou snadno využívat pro svůj prospěch. Skvěle zvolená forma jakoby náhodného pozorování událostí dlouho předtím, než se stanou, i potom zpřítomňuje každodennost a s ní i fakt, že teror šikany probíhá za bílého dne všem na očích, ale nikdo mu neučiní přítrž. Částečně proto, že forma šikany je natolik sofistikovaná, že vypadá jako součást dětských her, ale také protože nemůžeme vidět do okolních lidí a nevíme, čím prošlI. Snímek navíc zneklidňuje tím, že ukáže bezradnost i bezmocnost obětí a naprostou beztrestnost i nenapravitelnost útočníků, která je umožněná sešněrovaností společnosti plné programové (tedy nikoli empatické) politické korektnosti. Samotná titulní hra zakládající šikanu bez fyzického kontaktu fascinuje tím, jak důmyslně využívá strachu vycházejícího ze společnosti definované předsudky a hleděním si svého. (09.07.2011)