Michael

Nesmírně silný film, který lze jen špatně popsat slovy. Tak krutý snímek plný palčivosti a neutuchajícího pocitu stísněnosti, jehož samotné téma se mi ze srdce příčí a hnusí, jsem už dlouho neviděl. Dlouho se mnou film takhle nepohnul. Udělit plné hodnocení proto zkrátka musím, neboť se jedná o ve všech směrech profesionální, neřku-li přímo mistrovský počin. Takřka bez hudby, s minimem dialogů a neúprosně chladným odstupem dokázali tvůrci stvořit něco, z čeho běhá mráz po zádech prakticky od první minuty. Kolikrát jsem při sledování tajil dech nelze ani spočítat. Psychický teror byl až doposud jen stěží kde takto autenticky znázorněn a dlouhou dobu zase nebude. Smekám. A velké díky patří Hild, která mi tento skvělý film doporučila - bez ní bych totiž přišel o další velkolepý zážitek :) (04.06.2012)

Studie nedobrovolného soužití pětatřicetiletého pedofila Michaela s desetiletým klukem. Film je vskutku prvotřídní díky svému konceptu - dlouhé záběry jsou střižené přesně ve chvíli před zakázanou diváckou vědomostí, protože sám divák je člověk pozorovatel kromě filmového světa i toho reálného. Práce na tomto filmu je opravdu perfektní, od minimalistického dějového scénáře až po vykreslenost ústředních postav a skvěle zahranými vybranými herci, dále chladně nezúčastněné snímání samotné kamery, které naráží na realitu a evokuje jí dojmem, že se toto opravdu neděje. [9/10] (14.04.2012)

Zralý, soustředěný a precizní debut castingového režiséra Jessicy Hausner a Michaela Hanekeho. Pověst, že se jedná o plagiát Hanekeho stylu je falešná. Schleinzer se svým mistrem nechal v mnohém poučit (prudký střih, chladná, analyzující kamera, televizní zpravodajství v podkresu), ale jde svou cestou. Zdaleka není tak chirugicky precizním patologem děje, nebojí se do něj ponořit, použít sarkasmus, více propojit události a nedělat jen úsečné hanekovské fragmenty náhody. Michael je strhujícím ponorem do abnormální normálonosti pedofila. Navzdory vyhrocenému tématu má uměřený a civilní tón, dokáže se vcítit a nemanipuluje. Hypnotický sled scén v závěru graduje a končí typickým střihem "do tempa" přesně ve chvíli, kdy končit má. Vedle Dresenovy Konečné uprostřed cesty jasný vrchol 46. ročníku MFF Karlovy Vary. (06.07.2011)

Už vím, proč jsem na to vloni ve Varech nešla - Michael totiž nejenže evokuje Hanekeho, ale taky řecký Špičák (dokonce stejně perfektně načasovaně skončí). Co jsem tedy očekávala, to jsem dostala: odtažité statické záběry s absencí nediegetické hudby, které nezúčastněně pozorují jistý rakouský fenomén (hehe). Špičák se mi líbil, Hanekeho mám ráda, a po skončení projekce jsem opět byla prohlášena za největšího cynika skupiny. Si člověk nevybere... (work in progres)(LFŠ 2012) (10.08.2012)

Film, který tematizuje (ne)vděčnou myšlenku, že i úchylové, pedofilové či znásilňovači mají svoji denní rutinu - potřebují se najíst, vydělat peníze, popít s kamarády, no a nakonec taky uspokojit svoje choutky. Znepokojivá sonda mezi Rakušany. Schleinzer si pomáhá decentním stylem, kde je největším ozvláštňujícím prvkem náhlý střih vytvářející tu vtipný, tu děsivý kontrast. Hanekeho mi jeho styl ani film celkově nepřipomínal (aspoň co se týče Hanekeho novější tvorby, se začátky zatím zkušenost nemám), přišlo mi, že tam, kde Haneke dává pouze nápovědu, jde Schleinzer přímo k věci. (12.08.2012)