Michael

Odporne hnusný snímok už len z pohľadu tej tematiky a ešte horšie spracovanie čo do problematiky pedofílie.Celý snímok som pozrela rýchlosťou blesku.Rakúsko sa zase raz ukázalo akí vedia byť mizerní filmári.Po takomto ničotnom výkone hercov a kamery sú na tom lepšie dokonca už aj naši.Tento film mi nič nedal,ukrojil mi drahocennú hodinku z môjho dňa a záver ma nazúril ešte viac.Užívatelia spamätajte sa!Toto hádam nemôžete myslieť vážne. (13.10.2014)

Asi jsem čekal poněkud jiné zpracování tématu, který není ve filmech vzácností, než jsem dostal. Po herecké stránce nemám co vytknout a samozřejmě motiv únosu je stále aktuální, tudíž je dobře, že ho kinematografie zohledňuje. Jenže pomalé tempo, jež pro mne postrádalo napětí, a naprosto otřesný vizuál evokující mi české TV inscenace 80. let mě otrávily. Ano, film tak připomíná spíše hraný dokument, ale ty mě v tomhle případě nebaví. Pár děsivějších momentů se našlo - cesta do lékárny, kopání jámy či lov mezi diváky, ale to pro mě bylo málo. Jakási civilnost dává filmu sílu, ale pokud máte nakoukáno, nijak vás to neohromí. Pokud se zde zmiňuje Haneke, tak ano, měl jsem podobné pocity jako z jeho Funny Games (oba filmy), co mě, na rozdíl třeba od Pianistky, rovněž nebavily. Závěr připomene, možný spoiler, Schrödingerovu kočku a nevadil mi. (23.06.2023)

Film inspirovaný životy J. Fritzla, W. Priklopila a dalších slavných Rakušanů posledního desetiletí, kteří udělali pro zviditelnění své země víc než všichni politici. Markus Schleinzer sice kopíruje Hanekeho styl, a dokonce po něm pojmenoval i svého hrdinu, ale to vůbec nevadí, proč měnit něco, co tak skvěle funguje. Brilantní snímek, který krásně cynicky a bez emocí ukazuje, co se děje za zdmi zdánlivě obyčejného domu. Film, z kterého mrazí, a končí přesně v tu nejvhodnější vteřinu. (10.07.2011)

Film, který tematizuje (ne)vděčnou myšlenku, že i úchylové, pedofilové či znásilňovači mají svoji denní rutinu - potřebují se najíst, vydělat peníze, popít s kamarády, no a nakonec taky uspokojit svoje choutky. Znepokojivá sonda mezi Rakušany. Schleinzer si pomáhá decentním stylem, kde je největším ozvláštňujícím prvkem náhlý střih vytvářející tu vtipný, tu děsivý kontrast. Hanekeho mi jeho styl ani film celkově nepřipomínal (aspoň co se týče Hanekeho novější tvorby, se začátky zatím zkušenost nemám), přišlo mi, že tam, kde Haneke dává pouze nápovědu, jde Schleinzer přímo k věci. (12.08.2012)

Jeden z těch filmů, po kterém jsem nebyla schopna slova a nejradši bych se na chvíli někam zavřela. Téma je už samo o sobě strašně silné, ale za způsob zobrazení si Markus Schleinzer zaslouží velké uznání. Mráz mnou projížděl od začátku do konce, velká síla tkví v neviděném, divák ani nechce vidět, co se děje za zavřenými dveřmi, popadnout dech má problém stejně. Na psychiku velmi těžký snímek, po skončení mi příjemně rozhodně nebylo a i přesto, že počet dialogů během filmu by divák hravě spočítal během chvilky, tak toho film vlastně dokáže říct obrovské množství. Snímek, který z paměti jen tak nedostanu a který bych navrhovala promítat povinně. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu. (04.06.2012)