All That Jazz

Film jsem viděl snad čtyřikrát a líbí se mi to čím dál tim víc. Konstatuji, že poprvé jsem se trošku nudil, protože se nejedná o jednovrstevný film. Ale je to filmový skvost, snad nejlepší z Fossovi filmografie. Naprosto geniální Roy Scheider, když ho pozorujete s tou přirostlou cigaretou máte chuť si taky zapálit. Skvělá hudba. Prostě nejlepší muzikál, který opravdu paradoxně ani není muzikálem. 100% (05.02.2006)

Asi som mal az prilis velke ocakavania na tento film a to bola chyba. Cenim si tanecnu choreografiu a teda aj namahu, ktorou museli herci a tanecnici prejst, aby to vyslo v takejto ukazke, taktiez i myslienka alebo cesta do naruci smrti a to aj napriek tomu, ze si bol Joe Gideon v podani Roya Scheidera vedomy, do coho sa ruti. Aj napriek velkej snahe tvorcov, si ma nedokazal tento film ziskat, ako by som si to prial, ale aspon vdaka R. Scheiderovi som bol rad, ze som sa k tomuto filmu dostal. Film ziskal z deviatich nominacii 4 Oscary za strih, adaptovanu hudbu, vypravu a kostymy. Nominovany bol aj v hlavnych kategoriach ako najlepsi film, rezia Bob Fosse a herec v hlavnej ulohe Roy Scheider, avsak vo vsetkych troch kategoriach zvitazila v konkurencii drama KRAMER vs KRAMER, za reziu Robert Benton a za herca v hlavnej ulohe Dustin Hoffman. Za kameru v konkurencii ziskal Oscara Vittorio Storaro za APOCALYPSE NOW. (23.12.2019)

V roce 1979 přišly dva velké muzikály - jeden z nich u nás má masivní popularitu, druhý naopak u nás jen málokdo viděl, ale zato mnohem víc bodoval u zahraničních kritiků. Prvním jsou Vlasy Miloše Formana, druhým All That Jazz Boba Fosse, ve kterém si Roy Scheider střihl svou životní roli. Ten Roy Scheider, kterého jsem měl zafixovaného jako věčného béčkaře, a tady hraje a tančí jako o život, doslova, a je dechberoucí ho sledovat. Vlasy a All That Jazz přitom mají hodně společného - oba jsou "seventies" filmy jak ze žurnálu, dokonalé zachycení tepu doby, a oba jsou navzdory vší té rozjuchanosti trefnou reflexí stinných stránek tehdejší konvencemi svázané společnosti, a s (ne)pěkně depresivním finále. Jen Vlasy směřují od komorního příběhu k větší epičnosti, zato All That Jazz od epické fresky společnosti graduje v avantgadním zachycení podvědomí jediného komplikovaného člověka. Let the Sunshine In ve mě rezonovalo silněji než Bye Bye Life... ale ne o mnoho. 8/10 (02.07.2021)

Unikátne pretavenie hlbokej sebakritickej (seba)reflexie do zrozumiteľnej umeleckej expresie. Fosse rúca bariéry, prekračuje pravidlá a rozvracia zažité konvencie s kruto povznášajúcou ľahkosťou. Otvorený prístup a konfrontácia s beznádejnou realitou ostro kontrastuje so snovými výjavmi a sprostredkováva horkosladký zážitok, aký sa len tak nevidí. Tvorivý autorský proces v behu, ťaživá nadživotná dramatickosť a absolútne atypický muzikál v ohromujúcich kulisách. Energický sukničkár Roy Schneider a zvodná múza/smrtka (?) Jessica Lange sú neprekonateľní. Úvodná zhruba hodina a štvrť má trochu slabší rozbeh v očakávaní čohosi veľkolepého, a to v posledných, absolútne a absurdne bezchybných, groteskne depresívnych a majstrovsky nepríjemných záverečných 40 minútach skutočne príde. Strhujúce, úchvatné predstavenie na doskách života. 100% (04.10.2014)

Bolestivé umírání za doprovodu strhující hudby, která nakopává, naaranžované v mistrovské choreografii, jež bere dech, a v životním partu Roye Scheidera, který jako by nehrál, ale opravdu umíral. Kamera čaruje, střih koketuje s geniálnem a celek se leskne tak nádherně, jak to jenom 70-tá léta ve filmu uměla. Muzikál, reflexe doby, biografie… dvě hodiny marnotratného žánrového rozpětí, které však neošizeně povypráví o všem, aby nakonec milosrdně vstoupilo do náruče přívětivé paní Smrti. (13.05.2007)