Přední linie

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

,,VÍTE PROČ PROHRÁVÁTE? PROTOŽE NEVÍTE, PROČ BOJUJETE!“ ... ,,A PROČ TEDA BOJUJETE?“..... /// Jak už říkal obrlajtnant Makovec:,,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt.....“ a tak je Kang převelenej na Východní frontu (na Ural? Korea vole!). No von je to vlastně jen kopec u 38. rovnoběžky, ale kurevsky důležitej (ropa? Korea vole!). Pokus o vystižení atmosféry těch skutečnejch dnů, korejská komplikovanost povah a běhání po kopci za rykotu zbraní a bouchání granátů. Příměří v nedohlednu, kolem řádí ,,2 sekundy“ (mimozemšťan? Nebuď zvědavej!), někoho trápí záhada kolem ,,Pohangu“ a tím vším - včetně solidních válečnejch scén se tvůrci snaží apelovat na nesmyslnost války, svědomí i přátelství. Prostě Korea. V každým filmu musí bejt všechno! Samozřejmě, že dávám 4*, byť mě víc jak ¾ filmu citově ani emočně nevyčerpávaly (což je ale můj problém). Taky nečekejte žádnej masakr či jatka. Jen dobrej válečnej film o Korejcích a tý jejich válce (,,SBOHEM, BOJOVALI JSTE DOBŘE“). Já se pak v závěrečný bitvě dočkal (lehce) i těch emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem za každou válku proti komoušům. 2.) Zjistím, co se stalo v Pohangu 17.8. 1950 (a taky tě zajímalo, kdo byl 2 sekundy!!!). 3.) Thx za titule ,,Klimun“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (08.02.2012)

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)

Příběhově poměrně přímočaré, ale co do postav a vizuálu velice kvalitní válečné drama z ne tak okoukaného prostředí korejské války. Příběh skupinky sympatických vojáků, u nichž oceňuji poměrně propracované prokreslení charakterů, takže mi tentokrát úplně nesplývali, ačkoli si byli všichni podobní jak vejce vejci. Tu trošku chlapáckého humoru velice záhy přeruší válečný masakr, který možná šetří na krvi a laciné brutalitě, ale i přesto bitvy působí velice surově a drasticky. (09.07.2015)