Přední linie

,,.... věděl jsem proč bojujeme...ale už je to strašně dávno. Zapomnělm jsem...''' Po včerejším protiválečném Welkeom tu Dongmakgol jsem si řekl, že si dám ryze válečný film, když už tedy válka v Korei. A víte co? Tohle bylo snad ještě protiválečnější než ta poklidná vesnička Dongmagkol. Film zprvu vypadal jako detektivka z války v Korei. Někdo v jihokorejské armádě u frontové linie zastřelil zblízka důstojníka a navíc byly zachyceny dopisy severokorejců u jihokorejských vojáků. Někde je tedy v jednotce vrah a zřejmě i špeh, který je v kontaktu s komunistickou armádou. Jenže po příjezdu na frontu se ukáže, že není vše tak jednoduché jak na první pohled vypadá. S komisařem tak u jednotky strávíme poslední část války i toužebně očekávané a dlouho projednávané příměří, během nějž se ovšem neustále bojovalo, protože každý získaný metr země se počítal... Válečné scény byly dechberoucí a Jižní korea je v tomto opravdu na světové špičce. Nemám nic co bych filmu vytkl. Byla tam i řada velmi silných momentů, které však byly oproštěny od patosu a asijského afektovaného přehrávání. Pokud někde došlo na slzy pak byly jednoznačně na místě. Divák si tak při sledování tohoto filmu znovu uvědomí zrůdnost války jako takové i nesmyslnost tohoto konfliktu pokud se oprostíme od politiky a uvědomíme si, že proti sobě stáli Korejci. Za mne je to 5 zápalek z úschovny ve dně bunkru. * * * * * (26.10.2014)

Těžko lze někde na světě najít dvě země, které mají podobně vyhrocené vztahy jako Severní a Jižní Korea. Pro mě šlo o docela neznámou kapitolu války a film, který mi byl doporučen jedním kolegou. K mému překvapení šlo o kvalitní podívanou, poukazující na nesmyslnost války a na vše utrpení, které sebou pro všechny zúčastněné nese, navíc se tu objevila celá řada dobře zapamatovatelných momentů...75%. (16.09.2012)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

V Jižní Koreji je opět k vidění vynikající válečný film, který se zaměřuje na otázku rozdělení Koreje,(stejně jako kdysi Joint Security Area, Double Agent a mnohé jiné snímky). Místo válečných sekvencí však hlavně oceňuji dokonale propracovaný scénář, psychologii postav, které nejsou černobílé. Peklo války člověka deformuje do něčeho mnohem horšího, než je zvíře... Těší mě to nenásilné vykreslení druhé strany, snaha proniknout do motivace bojujících. Vskutku působivé, nikoliv laciné, vydírací, nebo velmi chtěné na efekt jako Taegukgi - Pouta Války. Jak vidno demence politických vojenských špiček je věčná, někdy však bohužel ne tak zjevná jako v 1.sv., jak to parodicky, ale pravdivě zobrazovala Černá Zmije. Další devizou filmu je vynikající kamera, především v hlavní roli Go Soo (Green Rose, Some, Into White Night), který vyrostl ve skvělého herce, tohle je zatím jeho nejtěžší role a zhostil se jí s bravurou. (24.11.2011)

Film Gojijeon, nebo The Front Line nebo po česku Přední linie je ukázkou toho, že Korejci umí točit válečné filmy stejně dobře jako Hollywood. A Přední linie úřaduje ve všech směrech. Ať už je to výborný scénář, kde se dva jihokorejští vojáci znovu setkají na bitevním poli na konci korejské války. Ať to jsou skvělé bojové i nebojové scény, např. ta se snajprem nebo neustálé dobývání strategického a zároveň rozdělujícího kopce. Ať to jsou výborné herecké výkony hlavních hrdinů, kterým jsem věřil celou tu dobu. Ať to je řízná a skvěle komponovaná hudba, ze které běhal mráz po zádech. No a samozřejmě skvěle vykreslené charaktery a ukázka těch největších sraček, do jakých může člověk spadnout, když se dva rozdílně myšlející národy pustí do sebe. To vše mi tak neskutečně sedělo, že musím dát plnou, protože pro mě se jedná o nejlepší válečný film roku 2011, a zároveň budu doufat, že ač je film červený, pořád má setsakramentsky nizké hodnocení. Lets Go Korea War Movies!!! (11.02.2012)