Přední linie

Proč? Nač? Jak? Nikdo, a to myslím opravdu vážně, neumí ukázat absurditu války tak jako Jihokorejci. Teď jsme dokoukali a já místo jedné dvojky vína musela dát dvě. Jinak bych to snad nezvládla. Poslední půlhodina mě zase jednou srazila do kolen. A první "nehistorická" role Lee Davida, v které jsem ho viděla, je nezapomenutelná. (03.05.2013)

Moc hezký příběh, na kterém oceňuji především to, že není jednostranný. Nemá jen jednoho hlavního hrdinu, má jich několik. Proto si každý může vybrat toho svého. Tím, že se film nezaměřuje na jednotlivce, ale na celek, je to pro diváka ještě bolestivější a intenzivnější. Vedle skvělého Go Sooa a Shin Ha Gyuna, musím zmínit ještě (zatím) ne příliš známého Lee Je Hoona, který mě film od filmu těší víc a víc. Když člověk nabídne své srdce dobrému válečnému filmu, musí počítat s tím, že ho může mít na konci zlomené. A přesně to se mi stalo. Hun Jang mě opět nadchl. Hodně silný zážitek. 5* (04.02.2013)

Velmi naturalisticky podaný pohled na to, jak to vypadá, když už jsou kluci na dně a bojiště se mění v pole mrtvých a kde se slévají obě strany, ale už bez boje. Film, který si vyžádal obrovské množství komparsistů, kteří vytvářeli zem, po kterém ještě chodilo a bojovalo pár těch zbylých a to ke konci už zcela zbytečně. Korejci si ve skutečnosti užili té války moc. Četla jsem o třech a půl milionech mrtvých, možná na jiném místě, možná dohromady, ale je to zoufalost sama, pomyslet jen na to, že k tomu ve většině případech nemuselo vůbec dojít. Ta trochu patetická struna jim budiž odpuštěna, protože u nich je téměř samozřejmostí. (17.12.2018)

No tak jestli si u Pout války říkal, že Korejci mě válečným filmem nepřesvědčí, tak Přední linie mě vyvedly z omylu. Naprosto perfektní mix válečných sekvencí, protiválečné agitky a navrch rozvinuté charaktery jednotlivých postav. A k tomu se mi jednotlivá šikmoočka nepletla dohromady, jak se mi často u asijských filmů stává, když je tam těch žluťáků moc. Veliké překvapení a na pana Hun Janga se asi podívám trošku podrobněji. 90% (24.07.2012)

Je docela jasné, proč má korejský film poslední dekády takový vřelý ohlas. Korejci jsou totiž bravurní řemeslníci, pouští se do atraktivních témat, umí své filmy napumpovat akceptovatelnou dávkou patosu a afektovanosti a jejich tvorba na západního diváka nepůsobí vyloženě exoticky. ______ Při hodnocení Přední linie se někde uvnitř mé hlavy přetahuje nenáročný divák, který si užil pulzujících emocí a výborně nasnímané válečné vřavy s tou druhou půlkou mého diváckého já, jenž nemůže přehlédnout, že Hung Jang do svého díla zahrnul de facto 100% kliše spojených s válečným žánrem a nenabídnul vůbec nic nad to, co už do svých snímků zapracovala kvanta filmařů před ním. Při hvězdičkování na CSFD ovšem většinou dávám o něco větší váhu samotnému diváckému zážitku, než racionálnímu zhodnocení, takže nakonec zůstávám u pěkných 70%. (30.11.2012)