Přední linie

Vojnove filmy velmi nemusim, i hlavne vdaka presytenosti patosom (co je crta charakteristicka transnarodne). Front Line sa vsak v tomto smere drzi na uzde. Zname antivojnove posolstvo o nezmyslenosti vojny, dopadu na psychiku podava presvedcivo i vdaka dobrym hereckym vykonom, dobre napisanym dialogom a neciernobielej charakterizacie postav. 7/10 (26.11.2011)

No tak jestli si u Pout války říkal, že Korejci mě válečným filmem nepřesvědčí, tak Přední linie mě vyvedly z omylu. Naprosto perfektní mix válečných sekvencí, protiválečné agitky a navrch rozvinuté charaktery jednotlivých postav. A k tomu se mi jednotlivá šikmoočka nepletla dohromady, jak se mi často u asijských filmů stává, když je tam těch žluťáků moc. Veliké překvapení a na pana Hun Janga se asi podívám trošku podrobněji. 90% (24.07.2012)

Toto je jeden z najlepších vojnových snímok, aké som kedy videl. Je to už dlhšie, čo som tento vojnový snímok videl, ale stále ho mám v pamäti. Opäť tu sme svedkami vojnového pekla v 50.rokoch medzi oboma Korejskými štátmi a je tu vklinený motív vyšetrovania zrady či spolupráce s nepriateľom a tak na front vyráža v utajení vojak, ktorý tomu má prísť na kĺb. Inak tu je ešte tiež motív lásky a ostreľovača - viac prezrádzať nehodlám. Inak veľmi solídne natočená vojnová dráma s dobrou kamerou, strihom, hercami, postavami, kostýmami, hudbou, ako aj vojnovými scénami. (28.10.2019)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

Film Gojijeon, nebo The Front Line nebo po česku Přední linie je ukázkou toho, že Korejci umí točit válečné filmy stejně dobře jako Hollywood. A Přední linie úřaduje ve všech směrech. Ať už je to výborný scénář, kde se dva jihokorejští vojáci znovu setkají na bitevním poli na konci korejské války. Ať to jsou skvělé bojové i nebojové scény, např. ta se snajprem nebo neustálé dobývání strategického a zároveň rozdělujícího kopce. Ať to jsou výborné herecké výkony hlavních hrdinů, kterým jsem věřil celou tu dobu. Ať to je řízná a skvěle komponovaná hudba, ze které běhal mráz po zádech. No a samozřejmě skvěle vykreslené charaktery a ukázka těch největších sraček, do jakých může člověk spadnout, když se dva rozdílně myšlející národy pustí do sebe. To vše mi tak neskutečně sedělo, že musím dát plnou, protože pro mě se jedná o nejlepší válečný film roku 2011, a zároveň budu doufat, že ač je film červený, pořád má setsakramentsky nizké hodnocení. Lets Go Korea War Movies!!! (11.02.2012)