Scenár:
Taku KišimotoKamera:
Kódži TanakaHudba:
Suguru MacutaniHrajú:
Aju Macu'ura, Maaja Sakamoto, Daisuke Hirakawa, Tošiko Sawada, Maaja Učida, Sajaka Óhara, Kana Ueda, Kódži Takeda, Takahiro Mizušima, Šindži Kawada (viac)Epizódy(11)
-
Rindó no onna no ko (E01)
-
Jubi kiri genman (E02)
-
Dakiči no kimeta koto (E03)
-
Tegami (E04)
-
Dakiči wa Dakiči de ii (E05)
-
Wataši no ki (E06)
-
Naišo de iede (E07)
-
Odžíčan no daidži (E08)
-
Taifú ga kita! (E09)
-
Onaka no kaze (E10)
-
Hadžime no ippo (E11)
Obsahy(1)
Svobodný třicátník Daikichi se vrací domů na dědečkův pohřeb, je však zaskočen tím, že děda měl nemanželské dítě s mladou milenkou. Zbytek jeho rodiny je tím šokován a nikdo se nechce postarat o malou, šestiletou, zakřiknutou dívku Rin. V rozhořčení se Daikichi rozhodne postarat se o ni sám. Ale pomůže Rin soužití s mužem, o kterém nic neví, k tomu, aby se dostala se ze své skořápky? A počkat, naruší tento vývoj událostí nějak Daikichiho milostný život? (Jigvell)
(viac)Videá (2)
Recenzie (26)
Myslím, že celý seriál by se dal v pohodě shrnout do hodinového filmu a velmi by mu to prospělo. Ze začátku je pomalost a minimální dějovost příjemná, u pozdějších dílů se člověk začíná tak trochu nudit. Autoři se snaží zvýšit dramatičnost poklidného příběhu poněkud nešťastnými prostředky, zejména tím, že dospělé postavy reagují přehnaně na drobné denní příhody. Ano, pro diváka je to sice jediná příležitost se zasmát, ale seriál se tak posouvá do poněkud méně realistické roviny. Často to působí, jako kdyby režisér nejprve točil válečný film, pak změnil žánr na rodinný a nechal původní dabing. Např. těžko věřit, že zasloužilá Daikichiiho matka, která už sama odrodila pár ratolestí a dalších x dětí zažila, bude v posledním díle reagovat na Rin takovým způsobem, který by byl naprosto přiměřený, kdyby Rin ukousl lev ruku a ona neměla po ruce kysličník a ani jedinou náplast, ale ne když Rin pouze vypadne mléčný zub! Co mě zaujalo: Neustále protažený Daikicho obličej s pusou ve tvaru obráceného U; jak si našel nové kamarády, z nichž jeden byl věrnou kopií Tintina; že mu ani jedenáct dílů nestačilo, aby intenzivní styky s matkou toho malého protivného kluka (který byl Daikicho přesnou miniaturou mimochodem) přetavil v něco víc. ()
No, Subjektiv se tu sice intelektuálsky vyznal ze svého despektu k fuwafuwa (jestli jsem pochopil podstatu sdělení), nicméně já to tak černobíle nevidím... Aria the Animation mě uzívala k mozkové prázdnotě, pohozený králíček mě spíš naladil na smířlivou, idealizovanou realitu. Nic nového nenaučí, časem možná zapomenu, ale pozitivně hodnotit zkrátka musím. Tato nálada a sdělení mi... vyhovuje... přestože je to manipulace emocemi. Ale o tom filmařina je, ne? ()
Pro mně zatím nejmilejší překvapení letní sezóny. Stejně jako ve výborném Aishiteruze Baby se příběh točí okolo malé holčíčky, která se dík nepřizni osudu ocitá opuštěná. V tomto případě se jedná o umrtí v rodině a malá Rin zůstane na krku přibuzným, avšak ti mají již své vlastní životy a ambice, tudíž se nikdo z nich nepere o opatrovnictví, ba naopak...Dívky se tedy ujímá svobodný 30-letý mládenec Daikichi Kawach, který jako jediný po jejich prvním setkání na pohřební sešlosti o Rin projeví zájem. Zde začíná jejich dlouhá pouť, plná překážek každeního života jako je školka, dětské oblečení, kariéra v práci, ale také vzájemné sbližování a vytváření silného pouta. Animace a kresba je velmi přijemná, hudební doprovot jak bysmet, ovšem nejbáječnější je seriozní humor ze života, doprovázený situacemi, jenž vám na tváři vykouzlí úsměv. ()
Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. ()
Velice pěkný kousek, ukazující jak radosti tak strasti každodenního života při výchově dětí. I když co si budeme nalhávat, takových dětí jako Rin moc není. Proto se tady najde i pár dalších malých otravných harantů, kteří její "dokonalost" spolehlivě vyváží. Hlavní hrdina Daikichi je sympaťák od kosti a spolu s Rin tvoří velmi příjemné duo. I jejich vzájemný vztah se vyvíjí plynule a uvěřitelně. Hřejivá pastelová animace je moc pěkná, sountrack taktéž a vše završuje roztomilý opening a ending. Za mě jakožto člověka, který děti v reálu nemůže vystát, natož aby jedno chtěl, velice příjemné překvapení. 8,5/10 ()
Galéria (211)
Fotka © BS Fuji
Reklama