Thor: Temný svet

První Thor mě bavil, ale od té doby omrzel a dvojka přišla s podivným mixem průměrné komiksové moderny, kde pořádně nefungovalo ani temno, ani lehkost a humor. Celé to moc netáhlo a závěr už je prostě moc... p*čovina. Budoucnost tohoto universa je i přesto slibná, pro mě v rukou Iron Mana, Kapitána Ameriky a snad o dvě třídy lepších AVENGERS. Na další prázdný vesmírný fantasy už mě nehne. (31.05.2014)

Líbil se mi už první Thor pro pojetí postav spíš než celé zasazení příběhu do kulis... Druhý byl o něco silnější. Nicméně dal jsem si dva dny odklad, co si myslet o celé té jakomytologii, kterou na sebe proti jedničce nalepil. Asi je to pozitivní, Asgard je méně průzračná kulisa vytržená z reality a více fungující svět. Na druhou stranu... jakoby to, co je silná stránka, bylo zároveň slabinou, protože ten velice zvláštní tón se za mě moc nepovedlo skloubit s konceptem komiksu. Prostě asi nejde natočit film, který chce být zároveň Silmarillionem a StarWars a komedií a romancí dohromady, to je trochu overkill a čelní kolize žánrů. P.S. Nefunkční, tmavé, rozmazané 3D filmu strašlivě ublížilo. (09.11.2013)

Nejsem nasrán, jen jsem doufal, že tyhle porodní bolesti při tvorbě širší mytologie a výstavbě schůdků k Avengers mají v Marvelu dávno za sebou. Ale nikoliv. Pokud vás iritovalo, jak se v druhém Iron Manovi vše plácá na místě, záporák je cucaný z prstu a vše se točí okolo budování přímé trasy k ultimátní týmovce, budete u druhého Thora trpět úplně stejně. I tentokrát se totiž hraje s MacGuffinem, jehož účel leží v budoucnosti a k němuž je přimotán záporák, jehož existence na filmovém plátně je podobně matná jako asgardský celek, který musí být pro alespoň nějakou zábavu zasypán kotlem instantního a často na sílu tlačeného humoru. Taylorovi všechna čest, že přinesl reálnější feeling, odstranil papundekl a dotáhl některé linky. Chybí mu ale Branaghův kumšt (a to i v akci!), jenž v očích mnohých dokázal vysvaleného kladiváře zasadit nejen do nerdovských, ale i mainstreamových srdíček. Problém ale leží i někde jinde. Ve vedení, které se začíná nebezpečně motat v seriálovosti budovaného vesmíru a nemá dostatek odvahy, aby kromě drobných řezů učinilo byť jen jeden zásadní. Obávám se, že jestli po Avengers 3, k nimž Thor 2 pokládá první cihličky, nepřijde restart, celé to tvůrcům exploduje do ksichtu podobně jako se to Marvelu několikrát stalo v komiksech. (05.11.2013)

Kladivo a čarodějnice, Shakespeare a Star Wars, Londýn a Loki, Marvel a plevel. Jsou filmy, které si pro sebe ukradne vedlejší postava. Joker v Temném rytíři zastínil Batmana. Darth Vader si ukradl Temnou stranu Síly a celé publikum ve Star Wars. Christoph Waltz převálcoval ostatní Hanebné pancharty. A Benedict Cumberbatch ovládl všechny vesmíry Star Treku. A teď se k nim připojuje Loki, zlobivý bratr norského (polo)boha Thora, v okouzlujícím podání Toma Hiddlestona. Thor má velké kladivo, Loki charisma vyžilého rockera, který čerpá svou psychopatickou a zranitelnou hanebnost od hitchcockovských záporáků i Alana Rickmana. Ale je s ním větší legrace. V pokračování Thora je ústředním komickým a zároveň ironickým elementem: stal se z něho hláškostroj, který obratně shazuje jak marvelovskou mytologii, tak ostatní hrdiny z Avengers. Nechybí ostatně ani odzbrojující cameo, po němž kino bouřilo smíchy. Jenže Lokiho je ve filmu málo a kromě něj funguje bezchybně už jen druhý britský import, londýnské lokace. Jinak totiž zbývá jen na vodě postavená mytologie, blouznivá astrofyzika a pokus o meziplanetární romanci na ose Londýn-Asgard, který ovšem monumentálně ztroskotává na nulové chemii mezi Natalií Portman a australským lamželezem Hemsworthem. Snímek je pozoruhodně nevyrovnaný: zatímco první půlka je pomalá, ospalá jízda skrze stáda zlotřilých elfů a naivních osmdesátkových zápletek, jakmile Loki dostane víc prostoru pošťuchovat se s bratrem, Thor se rozjede a nabere takové komediální obrátky, že se nestačíte divit temnému názvu. Takže pro příště, milí Marveláci, nechte Thora hospodařit někde na kukuřičném poli v Nebrasce a přihrajte nám šťavnatý spin-off s Lokim. Vždyť Bohové musejí být šílení. (09.11.2013)

Štýlové pokračovanie, ktoré si po technickej stránke nesie všetky kvality a vychytávky svojho predchodcu, výrazný Branaghov rukopis však citeľne chýba. Vytratila sa ľahká poetika a výrazná nadsázka, ostal klasický mainstreamovský trhák pre široké publikum, ktorému po čase dochádza šťava. Vďakabohu za Lokiho a pár vedľajších postáv, pretože postava Thora stratila výbušnosť a božskú veľkoleposť, ktorá bola v predchádzajúcom filme všadeprítomná. Avšak palec hore za svižné tempo, neustálu zmenu prostredia, ktorá aj napriek deviatim svetom nie je prekombinovaná a rušivá, chválim efekty, akciu, hudbu a masky. Nabudúce by to ale chcelo viac sa pohrať so záporákmi a ich motiváciou. Tento štýl hrania sa dobra so zlom bol už na hranici prípustnosti mojej tolerancie. 80%. (26.05.2015)